"Vstávat!" zvonilo mi v uších. Pak se ozvalo třísknutí pokliček o sebe a já se posadila. Ve dveřích stála máma a v ruce držela předměty, které mohly za moje probuzení. Niall si vedle mě mžoural oči a Lexi spala jak zabitá. Já se protáhla a zamrkala.
"Co vy tady?" vypadlo ze mě.
"Jsme tady doma!" zasmála se máma.
"Jo, ale neměli jste přijet až zítra?" podivím se.
"Měli, ale přijeli jsme dřív, honem, snídaně je na stole!" zavelela a už byla pryč. Niall se na mě kouknul a já jen pokrčila rameny. Postavím se a jdu do obýváku. Ostatní už tam sedí a ládují se míchanými vajíčky.
"Dobrou chuť!" popřeju.
"Děkujeme!" ozvou se sborově. Po chvilce přiběhne Niall a vezme si obří porci. Sedám si vedle něj a nabírám si taky. Po snídani jsme se vystřídali v koupelně a už se čekalo jen na Zayna. Bylo pěkně, takže kraťasy, sukně, tílka. Já měla bílé tílko a černé uplé kraťasy, Lexi měla modré tílko a džínové volné kraťásky. Alex si vzala černé tílko a bílou sukni. Všechny tři máme žabky. Konečně Zayn vylezl ven.
"Toto trvalo!" zasmála se Lexi. Ostatní drželi smích.
"Haha! Můžeme jít," nafoukl se Zayn.
"Ahoj mami!" zakřičím směr kuchyně.
"Ahoj všichni!" objeví se ve dveřích.
"Papa," řekne Káťa a pouští Harryho. Ten jí řekne české ahoj a už lezou ven. Seběhli jsme schody a zamířili k autům. Nějak jsme se do nich nasoukali a mohlo se jet. K tetě jsme přijeli po půl hodině. Nikdo nebyl doma. Já vzala do ruky Badyho a šla si sednout. Vedle mě si sedla Alex s Lexi a kluci prohledávali lednici.
"Co podnikneme dneska?" ptám se.
"Dneska budeme lenošit!" ozve se Harry s plnou pusou.
"Vy jo! Ale někdo musí jít nakoupit," zasměje se Alex. Zvedám se a koukám do lednice. Alex má pravdu, je skoro prázdná. Proto se balíme a jedeme autem do obchodu. Tam se parádně bavíme. Lexi hledá nějakou zeleninu a přitáhne nějaký plyšáky, co se podobají nějakým obludám. Pak zase Alex upadne jablko a honí ho snad po celém obchodě. Já stojím u jogurtů a hledám borůvku. Konečně. Vzala jsem jich alespoň deset. Máme plný koš jídla, plus pěknýho trička, co vzala Lexi pro Louiho. Přešly jsme ke kase a čekaly. Byly jsme asi tak třetí. Já se zakoukala ven a přemýšlela.
"Daniell? Dan? Jsi to ty?" uslyším. Rozhlédnu se okolo a všímám si, že na mě mluví pokladní. Je to mladá holka, tak stejně stará jako my. Má černé, dlouhé vlasy a úžasný odstín šedé v očích.
"Ano… a ty jsi?" podivím se.
"Jessica! Jessica Friser! Minulý rok na táboře!" usmála se.
"Počkej!" vyvalím oči, "ty jsi Jess?" otevřu pusu. Kývne hlavou.
"Jo, to koukáš!" zazubí se. Jakby taky ne ta holka byla blondýna a na krátko ostříhaná. A určitě neměla takovýhle křivky.
"Jsem to já! Co ty? Koukám, že image si nezměnila, ale je z tebe úžasná ženská," usměje se.
"Děkuju, za to ty jsi se změnila!" oplatím jí úsměv.
"Jak ses měla?" ptá se zatím, co nám markuje nákup.
"Výborně! Co Erik?" poškádlím jí. Zasměje se.
"Ten skončil s Darcy!" mrkne. Darcy je z tábora vedoucí a Erik je Jessiin brácha.
"Hele, ty bydlíš tady?" usměju se. Kývne hlavou.
"Jo, bude to přesně pětset." Podávám jí peníze.
"Stav se večer u nás. Budeme grilovat." Čapla jsem jednu tašku a vyšla ven.
"Dobře!" slyšela jsem ještě za sebou. Nasedly jsme do auta a vyrazily.
" Oh! Oh! Oh! I really don't care,Oh! Oh! Oh! I really don't care," zpívaly jsme jak šílené. U baráku jsme zastavily a vyndaly nákup. Psi začali štěkat a tím nám přišli otevřít kluci. Ted jen Liam.
"Ahoj holky, kluci jsou na zahradě. Připravují ohniště," usmál se na nás. Pomohl nám s taškami a začal vyndávat jídlo. Byl tu jen on a Patrik. Ten něco dělal na notebooku. Počkat…
"Hele! Co vyvádíš na mím drahouškovi?" přešla jsem k němu.
"Jen scháním písničky!" usmál se. Vzala jsem mu myš a najela na složku s music. Vyvalil oči, zvedl se a pelášil i s noťasem na zahradu. S holkama jsme vyběhly nahoru se převléct. Beru si na sebe volné tepláky, tričko a přesto mikinu, holky si berou to samé. Jdeme dolů a Lexi pomáhá Liamovi s odnášením večeře. Já čapla co jsem unesla a pospíchala za nimi. Alex pustila ven psy a šla za mnou.
ČTEŠ
Milovaný bratránek
ContoDan začínají prázdniny a míří za svým bratránkem. Čeká že budou normální jako každé jiné, bohužel to nedopadne tak jak všichni čekají