"Friends" with Stray Kids

Kapitola 3 - Koncert + soutěž - Jak to dopadlo? zle či dobře?

Ráno nás vzbudil budík. Nechtělo se nám vylézat, teda až do té doby nuež jsme si uvědomily, že je dnes ten koncert! Najednou jsme obě hned vylezly. Nabalily si věci, hezky se oblékly a pořádně jsme se upravily. A už jen čekaly na to, než budeme moct vyjít.

Nejhorší na tom bylo, že jsme musely jít pěšky. Cesta trvala asi 40 minut, ale stálo to za to. Došly jsme tam. Woow bylo to tam obrovský, ale byly jsme úplně v první řadě, takže jsme na celý Stray Kids viděly.

Po koncertu následoval Fanmeeting, na ten jsme se těšily obě že všeho nejvíc.

"Já to nedám, nedokážu se s nimi bavit... Um... Budu mít mega velkej stres" řekla jsem vyděšeně. "Jo, to já taky, ale neboj, to zvládneš 😊" pousmála se na mě a strčila mě do předu, abych šla.

První bych Bang Chan, poté Woojin, Minho, Changbin, Hyunjin, Jisung, Felix, Seungmin a nejmladší Jeongin.

Nejvíc jsme se každá zdržela u svého biase, takže já u Hyunjina a ona u Felixe. Naštěstí oba dva uměli anglicky a my dvě taky.

Na konci fanmeetingu, se měla vyhlašovat ta soutěž. Čekali jsme na výsledky, ale i tak jsme obě nevěřili že to budeme my.

Přišel Felix na scénu a ze začátku to říkal Korejsky, potom to řekl i anglicky a nakonec řekl dvě jména.

Nám dvoum bušilo srdce.

Felix : Y/N and F/N!

Nevěřily jsme ani jedna svým uším. On vážně řekl naše jména?! No do háje. Začala jsem brečet radostí a moje nejlepší kámoška mě uklidňovala, ale brečet se jí chtělo taky. Udržela to v sobě.

Pak k nám přišel Felix a podal nám ruku. A řekl nám, že na Instagramu nám napíše víc informací.

My obě začaly jásat radostí. Vážně jsme tomu nevěřily. Takový štěstí jsme fakt mít nemohly. Ale vypadalo to, že asi jo.

Rychle jsme šly na náš hotel. I na náš pokoj. Sedli jsme si ke mě na postel a čekaly netrpělivě na zprávu od Felixe.

Uběhla asi hodina a furt nic. Už jsme si myslely, že nenapíše, tak jsme se šly osprchovat a převléct do pyžama. Lehly jsme si do postele a najednou mi cinkl telefon. Hned jsem si sedla a koukla jsem se na něj.

"Omg!!!" Zakřičela jsem. "Co je?" Řekla ospalé kámoška. "Felix mi napsal..😢😨" rozklikla jsem to a přeříkala jsem jí co mi napsal.

"Ahoj, chtěl bych vám jen říct, že pokud se chcete více domluvit nad zítřkem, tak pokud nespíte a můžete volat, tak si mě přidejte na Skype, jmenuji se : *******. Tam vám podám víc informací."

Hned co jsem to dočetla, jsem si ho šla přidat na tom Skype. Napsala jsem mu, že jsme připravený volat. On rovnou zavolal.

Hned co jsme to zvedli, se ozvalo. "Ahoj" přesně tak. Česky. My dvě si myslely, že to teda vůbec Felix není, sice to mělo stejnej hlas, ale Felix přece neumí česky. Ozvalo se znovu "Ahoj" ale od jinýho člověka a my teda řekly taky ahoj.

Najednou si zapli i kameru. Tyvole byli to vážně oni. Já jsem totálně zrudla a kámoška... O té radši nemluvím. "V-vy umíte česky?" Vykoktala jsem ze sebe. "Jo, už to tak bude 😄" řekl Felix. "Kdo byl ten druhej?" Zeptala jsem se. Najednou vykoukl Hyunjin a podíval se do kamery. Zčervenala jsem ještě víc. "To jsem byl já 😅" řekl Hyunjin. "No, takže.." Felix nám začal vyprávět všechno co se bude dít, kam máme jít, kdy tam máme jít atd.

Hovor trval asi 2 hodiny. Byly to úžasný dvě hodiny.

V 10:00 hodin ráno, jsme měli zvonit u nich na hotelu. Pokoj Hyunjina a Felixe byl na patře 3 úplně v zadu v levo.

Po těch dvou hodinách, jsme se rozhodli, že půjdeme spát. A nastavily jsme si budíka na půl devátou, abychom to stihly na čas.

____________________________________