Tajemství osudu II - Život není hra ✔

36. kapitola

Už od rána se snažím vymyslet nějaký dost dobrý plán. Dnes jsme s Chrisem měli podniknout záchranou akci. Měli jsme v plánu zachránit Mattea s Gabrielem. Problém byl pouze v tom, že jsme tak úplně nevěděli jak. Vlastně jsme ani neměli ponětí, kolik nám zbývá času. Zatím to vypadalo, že Trevis Mattea z nějakého důvodu potřebuje. Ale proč? To byla otázka. Promnula jsem si krk a zaškrtla další blbý nápad, který jsem napsala. Povzdechla jsem si a odhodila papír stranou. Můj mozek byl ještě stále utlumený. Napila jsem se kávy a hrnek odložila zrovna v momentě, kdy se v kuchyni objevil Kyle. 

Usmál se. ,,Ahoj." 

,,Ahoj." Pozdravila jsem ho nazpět. 

Kyle si z lednice vytáhl minerálku a posadil se naproti mně. ,,Jak se cítíš?" 

Odhrnula jsem si vlasy z tváře a pousmála jsem se. ,,Je mi fajn." 

,,Opravdu?" Přimhouřil na mě modré oči. 

,,Jo." Přikývla jsem. ,,Neboj se. Nemyslím na to, že bych se chtěla zabít." 

Kyle ode mě odtrhl pohled a zadíval se na flašku. ,,To bych si myslel i minule a oba víme, jak to celý dopadlo." Popadl flašku do ruky a nalil si tekutinu do sklenice.  

Překřížila jsem si kotníky a povzdechla jsem si. ,,Já vím. Předtím jsem prostě měla slabou chvilku. Bylo toho na mě moc." Podívala jsem se mu do tváře. ,,Je mi líto, že si to musel vidět." 

Kyle se napil a odložil sklenici zpět na stůl. ,,Když tě něco trápilo, mohla si mi to říct. Já bych na tebe netlačil, jen bych tě poslouchal. Vyslechl bych si co tě trápí." 

Opětovala jsem jeho pohled. ,,Já vím. Ale měla jsem pocit, že to všechno zvládnu sama a bez pomoci ostatních." 

,,Všiml jsem si, že to děláš. Snažíš se nést všechnu tíhu světa na svých bedrech a zapomínáš, že kolem sebe máš lidi, kteří ti rádi pomohou, pokud bys chtěla." Kyle lehce zaklonil hlavu a zadíval se do stropu.  

,,Jo. Jsem hrozná osoba, pokud jde o morálku nebo sdělování pocitů." Lehce jsme se zasmála. 

Kyle se také usmál. ,,Pravda." Narovnal se a zpříma na mě pohlédl. ,,Jdeme dneska se Selenou do kina a někam se najíst, nemáš chuť se přidat?"  

,,Promiň, ale mám dneska domluvenou schůzku s Chrisem. Vrátil se z Francie a dlouho jsme se neviděli. Navíc trvalo mi skoro věčnost, než jsem rodiče přesvědčila, aby mě pustili. Myslím, že povolili jen díky Chrisovi. Nebudeme si lhát, ale jsem venku z blázince, jeho zásluhou. Kdyby se tu neobjevil asi bych teď seděla u Olivie a probírali bychom, proč jsem takoví šílenec." Usmála jsem se. 

Kyle lehce přikývl. ,,Chápu a Chrisovi bych asi měl poděkovat. Má tě fakt rád." 

,,Já vím." 

Kyle vstal a zašoupl židli. ,,A přesto si dala přednost Matteovi..." 

,,A přesto jsem dala přednost Matteovi." Usmála jsem se. 

,,Holky jsou divný..." Zasmál se Kyle. 

Pokrčila jsem rameno. ,,No jo... Na to ti nemám co říct." Také jsem se postavila. Pomalu jsem k němu přešla a stoupla si na špičky. Políbila jsem ho na tvář. ,,Děkuju, že se o mě staráš." Usmála jsem se na něj. ,,Myslím, že jsem si nemohla přát lepšího nevlastního bráchu." 

Kyle se zakřenil. ,,Já ti to říkal. Říkal jsem, že mě budeš mít ráda." 

,,A já ti nevěřila."