Čtyři kalíšky saké II One piece (upraveno)

2. kapitola

Z pohledu Miharu

Seděla jsem s Luffym a Zorem na útesu a dívali jsme se do moře, „jsem opravdu ráda, že tě zase vidím" lehla jsem si do trávy a zavřela oči. „A taky jsem ráda, že jsem se mohla setkat se Zorem," řekla jsem aniž bych si uvědomovala, že je vedle mě. „Miharu, těším se až poznáš i ostatní Slamáky, uvidíš, stanou se z vás skvělý kámoši,"lehl si do trávy vedle mě.

„Jakto, že jste tady jen ty a Zoro?"pohladila jsem rukou trávu a podívala se na něho. „Potom co jsme se setkali se slamákama po naší malé pauze, jsem chtěl jet za tebou, řekl jsem jim ať na nás počkají. Vzal jsem jen Zora, protože, když jsem se s Garpem posledně setkal, tak řekl Zorovi,„Luffyho ségra má na zdi tvojí fotku," Luffy napodoboval Garpa, když to říkal a pak jsme se oba začali smát, „takže Zoro byl zvědavý, která holka ho obdivuje," řekl Luffy, přitáhl si mě k sobě a prohrábl mi vlasy. Zrudla jsem a podívala jsem se na Zora, který seděl vedle mě. Rychle jsem uhnula, když se naše oči střetly. „To opravdu dědeček nemusel, akorát se teď před ním budu cítit trapně," zašeptala jsem téměř neslyšně, dívala jsem se do trávy a hladila jí rukou. „A vůbec není pravda, že ho obdivuji, jen obdivuji to jakej je skvělej šermíř," utrhla jsem hrst trávy a hodila jsem jí po něm. Zasmála jsem se a proměnila jsem se ve zlovlka. Skočila jsem na Luffyho a začali jsme spolu blbnout. Potom si Luffy se Zorem nasedli na můj hřbět a já se s nima rozeběhla do lesa.

„Tak už mám všechno zbaleno," oznámila jsem Luffymu ráno u snídaně v den odjezdu. „Tfo je skfvělý, Miharfu," řekl Luffy s plnou pusou a já jsem se dala do hlasitého smíchu. „Nemůžu se dočkat až je všechny poznám," dala jsem batoh na stůl, „nevím co na to řekne mariňáctvo, když se teď stanu pirátkou, to snad v historii žádný bývalý mariňák neudělal," nervózně jsem se usmála a podrbala se vzadu na hlavě. „Tak jo, po snídani vyrážíme," rozhodl Luffy. Rozloučila jsem se s Dadan a s Makino. „Brzo se zase uvidíme," volala jsem na ně, když jsme vyplouvali na moře a mávala jsem jim.

S Luffym a Zorem jsme dorazili na Sabaody po několika dnech. Šli jsme do hospody, kde čekali ostatní členové posádky, „ahoj, Miharu," běžela ke mně Nami a sevřela mě v objetí. Byla jsem překvapená, ale stejně srdečně jsem jí obejmula. „Luffy nám o tobě tolik vyprávěl, těšila jsem se až tě potkám," usmála jsem se na ní. „Ani já jsem se nemohla dočkat až vás poznám." Nami si sedla vedle mě ke stolu. „Tak krásná dívka," šeptl Sanji a políbil mi ruku,zadívala jsem se mu do očí, všimla jsem si Sanjiho úžasu, ale já jsem jen sklopila oči. „Nech toho blbče," zařvali na něj Nami a Zoro zároveň a Nami se už napřahovala, aby mu dala pěstí, ale já jsem jí zastavila, položením ruky na její rameno, „to je v pořádku," usmála jsem se na ní. Seděli jsme tam a povídali si, ještě dlouho než Luffy zavelel, aby jsme se vydali na loď. Připadala jsem si mezi Slamákama, jako bych tam patřila už léta.

Plavila jsem se se Slamákama už několik týdnů a za tu dobu jsem se nespočetněkrát setkala s očima Zora. Přiznávám, že mi to bylo příjemné, občas mě jeho oči pozorovaly déle než bylo obvyklé, ale nikdy se mnou nepromluvil. Sanji každé moje jídlo připravoval s tou největší péčí a v mé přítomnosti byl velmi hlučný. „Země," zavolal Ussop z koše. Seděla jsem na palubě, houpající Sunny. Dívala jsem se na klidné moře a slunečnou oblohu. „Půjdeš se mnou obhlídnout město," zeptal se mě Zoro, který se nade mnou tyčil. Vzhlédla jsem a pomalu se postavila. „A-Ano půjdu moc ráda," řekla jsem mírně nervózně, protože na mě nikdy nepromluvil a žačala jsem rudnout, usmála jsem se na něj a odešla si do kajuty pro věci.

Šla jsem se Zorem po ulici, tedy aspoň jsem si to myslela, protože když jsem se podívala, Zoro vedle mě nešel. O chvíli později mi na krk zapínal řetízek s přívěskem drápu. Stál za mnou a já se chvěla. Otočila jsem se na něj a vzhlédla jsem abych mu viděla do očí, protože byl o dvě stopy vyšší než já. „Pojď," chytl mě za ruku, moje ručka se v té jeho úplně schovala. Na náměstí hrála hudba, Zoro začal tančit do rytmu keltské hudby. Chvíli jsem ho sledovala, ale pak jsem začala tančovat taky. „Tuhle hudbu miluju," řekla jsem mu do ucha, když se naše ruce spojily.

Opírala jsem se o zeď domu, který stál u pobřeží a zrychlěně jsem dýchala. Jednou rukou se opřel o zeď nad mojí hlavou a opětoval mi pohled a mírně se ke mně naklonil. „Miluju tě, Miharu, miluju tě" šeptal, když umíral. Stekla mi slza, proč jsem si na to teď vzpomněla. „Co se děje?" zeptal se starostlivě a klekl si ke mně. „Nic Zoro, nic, jen vzpomínky," pokusila jsem se usmát. Pevně mě obejmul, jeho objetí mě překvapilo, ale rozbušilo mi to srdce. Hladil mě po zádech a já jsem cítila jak se chvěje. „Vím jak se cítíš, i mě umřela kamarádka, když jsme byli oba děti, jmenovala se Kuina a byli jsme si velmi blízcí." „To jsem netušila Zoro," opatrně jsem položila ruku na jeho vlasy, měl je tak hebké, zamotala se mi hlava a cítila jsem své srdce až v krku. Pak se podíval do mých očí a mě došlo co se chystá udělat. Zrudla jsem a po celém těle mi naskákala husí kůže, ale on si jen položil hlavu na moje rameno.

Doprovodil mě na loď až před mou kajutu, kterou jsem sdílela s Robin a Nami. „Dobrou noc, krásko," dal mi pramen vlasů za ucho a já jsem zmáčkla jeho svalnatou paži, při téhle naší interakci jsem se mu celou dobu dívala do očí.

Ležela jsem v posteli, ale nemohla jsem usnout, protože jsem měla plnou hlavu Zora. Nakonec jsem se šla projít po pláži a pak jsem se změnila ve zlovlka.

Z pohledu Sanjiho

Do háje, byl jsem tak naštvaný, to blbý Marimo a Miharu jsou spolu. Já jsem jí chtěl někam vytáhnout a vyznat jí lásku. Měl jsem chuť do něčeho kopnout. Jak jsem tak šel a přemýšlel, něco do mě vrazilo. Podíval jsem se na zvíře, cože, vlk? Ne, je to zlovlk, to je bájné zvíře,co tu dělá? Ale to bylo příhodné, pousmál jsem se. „Co to je? Takové nebezpečné zvíře, "zamračil jsem se a vyfoukl oheň z cigarety. Kopl jsem do něj. Nekopl jsem nějak moc silně, chtěl jsem si jen vylít vztek. Odlétl k nedalekému stromu a zakňučel. Podíval se do mých očí a mě ho začínalo být líto. Přibližoval jsem se k němu, abych ho pohladil a nějak mu vynahradil, že jsem do něj kopnul. Ale zlovlk se začal měnit a já poznal, že to je Miharu. Ne, ne, ne, v očích se mi objevili slzy, ale rychle jsem je utřel.„M-Miharu," můj hlas byl zastřen bolestí i můj obličej se bolestivě zkřivil proti mé vůli. Sklopila oči, začaly jí stékat slzy. Držela si zraněná místa. Vždyť ona je úplně nahá, zrudl jsem a rychle jsem odvrátil pohled, kdybych teď začal krvácet z nosu, co by si asi pomyslela. „Miharu," klekl jsem si k ní a zahalil jí do saka, „já....je mi to líto." „Nic se neděje, Sanji, je to moje chyba, že jsem vám o tom neřekla a díky schopnosti zlovlka se rychle regeneruju," usmála se na mě a mě se z jejího úsměvu zamotala hlava. Políbil jsem jí na čelo, ať už budeš milovat jakéhokoli muže, já tě budu navždy milovat a ochraňovat, přemítal jsem v hlavě. Zvedl jsem jí v náruči a odnesl zpátky na loď.

Tady je další část.