Čtyři kalíšky saké II One piece (upraveno)

4. kapitola

„Co po mě chceš," křikla jsem na piráta, který mě táhl. Byl to zřejmě kapitán. „Tvojí hlavu, máš velmi vzácnou schopnost zlovlka, kterou chci," zlověstně se zasmál. „Ani si nedokážeš představit jakou dálku jsme se za vámi táhli a teď tě konečně máme." Stále mě táhl po zemi. Proměnila jsem se ve zlovlka a kousla jsem kapitána do ruky aby mě pustil a začala jsem utíkat. Ale bylo to marné, bylo jich tam moc. Jiný pirát mi zatarasil cestu a vší silou do mě kopl a já jsem odletěla několik metrů, ucítila jsem palčivou bolest, změnila jsem se zpátky a schoulila se aby neviděli mou nahotu. Kopl mě do břicha a mě to neuvěřitelně bolelo. „Tak ty budeš kousat," zamračil se kapitán a kráčel ke mně, „v tom případě tě zabiju tady a udělám si z té tvé zlovlčí kůže koberec." Dívala jsem se, jak tasil meč. Zavřela jsem oči a čekala. „Nesahej na naší Zlovlčí princeznu," s podivem jsem otevřela oči. Zlovlčí princezna, tak mi vždycky říkal Luffy, Ace a Sabo. „Sabo," vážně mi Saba připomínal. Ale pak jsem si uvědomila, že to Sabo nemůže být. Na zádech měl železnou tyč, kterou vždycky nosil Sabo „Dlouho jsme se neviděli, Miharu," řekl s klidným hlasem, aniž by se na mě podíval, „děkuju ti, že jsi naživu." „Sabo, jsi to ty," do očí se mi nahrnuly slzy. „Ano, jsem to já," vrhl se proti pirátům a jeho tělo vzplálo ohněm. To mě rozplakalo ještě víc, on má Acovu schopnost. Pak jsem zahlídla Luffyho, který se podíval na mě, potom na piráty a zbrunátněl vzteky. Vrhl se na ně a mlátil je jako smyslu zbavený. Po boji ke mně přišel a klekl si ke mně. „Jsi v pořádku?" díval se na mě starostlivě a zahalil mě svou vestou jako vždy. Nepřítomně jsem hleděla na Saba, který stál u jednoho piráta, který ležel na zemi, zřejmě si ho Luffy ani nevšiml. „Luffy, to je Sabo," šeptla jsem roztřeseným hlasem. „To je blbost Sabo je mrt-," zarazil se v půlce věty, když se podíval na chlapce, který kráčel k nám, nahodil svůj nechápavý výraz.„Luffy, Miharu, jsem vážně rád, že vás zase vidím." Luffy se na něj dál nevěřícně díval. „Sabo," vykřikl Luffy, natáhl ruce, obejmul ho a přitáhl se k němu, rozplakal se. „Děkuju, že jste oba naživu," řekl Sabo potom co ho Luffy pustil. Klekl si ke mně a obejmul mě, „chyběl jsi mi bráško," zašeptala jsem Sabovi a mé srdce se rozbušilo a vesta mi sklouzla z ramen. Byla jsem úplně nahá a moje ňadra se tiskla na jeho hruď, ale jemu to bylo jedno. „Jsem tak ráda, že žiješ," vzlykala jsem proti jeho hrudi. "Milovala jsem tě, milovala." On tam jen klečel a objímal mě.