Čtyři kalíšky saké II One piece (upraveno)

Přidej se k nám

Po Aceově smrti, jsem odešla od mariňáku. Vrátila jsem se zpátky k Dadan do vesnice Fuschia,kde jsem vyrůstala.

Ace mi umřel v náručí. Připadalo mi, že je to tak dávno, i když to jsou jen dva roky. Stále mě z toho bolí srdce.

Dadan mě přijala s otevřenou náručí.Padly jsme si do objetí a obě jsme plakaly. Nedávala mi to zavinu. Začala jsem pracovat s Makino v hospodě a obě jsme se staly skvělými kamarádkami.

S Acem jsme prožili nádherné dětství,divím se jak mohla nás všechny Dadan uhlídat. Luffyho a mě jeho dvojče, to je jako dvojitá katastrofa. Lákala mě příroda, a ještě víc, když jsem mohla venku pobíhat jako zlovlk. Také jsem běhala po lese, když jsem chtěla přemýšlet. Umožňovala mi to schopnost ďáblova ovoce. A Sabo, milovala jsem ho, byla to taková dětská láska. Ráda na to vzpomínám.

„Jsi můj bráška a vždycky zůstaneš," řekla jsem Acovi, když vyplouval na moře, drželi jsme se dlouho v obětí, „jednou se zase uvidíme," šeptl mi a to   bylo naposledy kdy jsem ho viděla.

Rozrazili se dveře a do hospody někdo vešel, zrovna jsem leštila skleníčky. „Ahoj Miharu," otočila jsem se, „Luffy," upustila jsem skleníčku na zem, vrhla jsem se mu kolem krku, „co tady děláš, tak ráda, tě vidím, ty dva roky mi připadaly nekonečný," drtila jsem ho v objetí. „Miharu,chtěl bych aby jsi se přidala k mojí posádce." Pustila jsem ho .Ace nechtěl, abych se někdy stala pirátkou, měl by o mě strach, Aci, odpusť mi, ale potřebuji Luffyho. „Luffy, myslíš to vážně? Byla bych fakt šťastná, kdybych se s vámi mohla plavit," rozesmála jsem se na celé kolo, „počkej, ty máš býtv novém světě a hledat poklad One piece," začala jsem roztržitě máchat rukama. Do hospody za Luffym vešel zelenovlasý šermíř. Viděla jsem ho jen na plakátu a teď je tady. „Musel jsem se pro tebe vrátit Miharu, když jsi opustila marinu, tak se můžeš přidat k nám," zadíval se na mě a zamával mi před očima,„Miharu, jsi v pohodě? Posloucháš mě?" Koukla jsem na něj,„říkal jsi něco?" Luffy jen mávl rukou. „Zoro, tohle je moje milovaná sestřička Miharu," řekl Zorovi, který se opřelo pult a letmo se na mě usmál, okamžitě jsem zrudla. „Já věděl, že budeš souhlasit," cvrnkl mi do nosu a usmál se. „Takže za dva dny vyplouváme."

„Omluvte mě," rozeběhla jsem se ven, proměnila se v zlovlka a běžela do lesa. Ještě jsem slyšela jak se Luffy zasmál.

Z pohledu Zora

Luffy nám tolik vyprávěl o Miharu, že jsem se do ní zamiloval jen z jeho vyprávění. Chtěl jsem poznat tu dívku, tu statečnou, nebojácnou dívku a neuvěřitelně silnou. „Vrátím se pro Miharu do naší rodné vesnice, tak tady na mě zatím počkejte," oznámil nám Luffy, když jsme se zase všichni sešli na lodi. „Úplně se z toho zhroutila, když Ace umřel, strachuji se o ní," řekl Luffy,aniž by zmínil to, že se z toho zhroutil taky.

„Luffy, mohl bych jet s tebou?" zeptal jsem se ho, když jsme zůstali jen sami dva. „Jasně, vyrážíme," zasmál se Luffy. Prostě jsem jí chtěl konečně vidět.

Vešel jsem do hospody za Luffym, když jsme dopluli do vesnice Fuschia, kde vyrůstal. Byla tam, moje srdce se zastavilo. Tak krásná. Zažila tolik utrpení a přesto se dokázala smát. Chtěl jsem vypadat jako tvrďák, opřel jsem se o pult a usmál se na ní. Začervenala se, i mě se nahrnula krev do obličeje a potom co odběhla a proměnila se ve zlovlka, jsem za ní užasle koukal. Ruka mi podjela a nevím jak, ale převrátil jsem tři stoly.