Čtyři kalíšky saké II One piece (upraveno)

10. Kapitola

„Už jsi přece jedna z nás a ikdyž odejdeš, tak jednou z nás už zůstaneš." řekl Sanji a ostatní Slamáci začali souhlasně mručet. Všimla jsem si Choppera, který ke mně natahoval svoje malé ručičky, „opravdu odcházíš Miharu?" trošku popotahoval. Klekla jsem si k němu a začala ho hladit po hlavičce,„víš Choppere, musím se vrátit za někým kdo pro mě hodně znamená, kdo pro mě hodně udělal a obětoval," políbila jsem ho na čelo. Chopper přikývl a jeho ručičky se ovinuly kolem mého těla, „připomínáš mi maminku," zašeptal Chopper. Moje oči se rozšířily a mírně jsem se usmála. Nami s Robin si klekly vedle nás, „budeš nám chybět Miharu," řekla Robin a Nami se přidala, "hlavně to povídání s tebou dlouho do noci." Obě se přidaly do obětí, které jsme měli s Chopperem. Vzhlédla jsem, protože přede mnou stáli Sanji a Zoro, „slíbil jsem si, že nebudu brečet," řekl Zoro a jeho hlas se třásl. „Hej, notak marimo," Sanji se odmlčel, „já snad začnu taky," ale než to Sanji dořekl, tak se mu už po tvářích rozlily proudy slz. Když mě Robin, Nami a Chopper pustili, tak jsem vstala a přistoupila ke klukum blíž, „kluci, vždyť se přece neloučíme napořád," zářivě jsem se na ně usmála a jejich oči se rozšířili. Sanji se mi vrhl do náručí, „Miharu," nejdřív jsem byla zaskočená, ale pak jsem ovinula ruce kolem jeho pasu. Ucítila jsem Zorovu ruku na své hlavě jak mi cuchá vlasy, vzhlédla jsem k němu a všimla si, že po jeho slzách už není ani památka. „Občas ti zavolám pokud ti to nebude vadit," pronesl Zoro zatímco mi pořád cuchal vlasy. Sanji na něho otočil hlavu s podrážděným výrazem, stále mě objímal. Plně se otočil k Zorovi, potom co mě pustil, „hej, marimo, kradeš mi její pozornost." Následně se začali hádat. Zasmála jsem se a prohodila, „vy jste spolu tak sladcí." Zoro se Sanjim se podívali na mě, pak na sebe a ve tvářích se jim objevilo mírné zarudnutí. Všimla jsem si toho, odvrátila pohled a zakryla si pusu.

Ten večer jsme měli velkou hostinu. Chopper byl schoulený na mém klíně a já jsem ho hladila po hlavičce. Přisedl si ke mně Usopp, „Miharu, chtěl bych ti poděkovat, ty jsi tak odvážná," roztřeseně vydechl než pokračoval, „a díky tobě jsem teď odvážnější, dodala jsi mi odvahu." Dívala jsem se na Usoppa arozpačitě jsem mávala dlaněma před sebou, „ale vždyť já jsem nic neudělala." Usopp se opřel na židli a podíval se do stropu, „víš, ani nemusíš nic dělat, stačí, to že jsi součástí naší posádky." Sanji pobíhal po kuchyni, pořád něco nosil na stůl, vypadal opravdu šťastně.

Nakonec mě Luffy zatáhl do kajuty, kde kluci spali. Nesla jsem Choppera v náručí, protože na mém klíně usnul. Uložila jsem ho do postýlky a přikryla peřinou. 

S Luffym jsme leželi v jeho posteli, měli jsme propletené prsty, čela položená na sobě a šeptali si o tom, že jednou budem zase spolu a už se nikdy nerozdělíme. 

Stále s propletenými prsty jsme nakonec společně usli.

Přidávám další část, snad se bude líbit.