Tajný kruh

Osudové setkání? To sotva!

Dneska je den D. Nové učebny, lavice a hlavně nový spolužáci. Nejsem ten typ co se bojí takových kravin jako např. jestli ho budou lidi brát a nebo jestli si vůbec nějaké ty kamarády najde. Na tom mi nikdy moc nezáleželo. Ale přeci jenom to bude ze začátku trochu těžké. 

Je na čase vzbudit tu šípkovou Růženku co spí ve vedlejším pokoji. Ale jak jde vidět ona to zvládne dřív. Poznám to podle jejího typického klepání a hlavy strčené mezi dveřmi.

,,Lauro? Babička nás volá k snídani.'' a potom do pekla jménem střední.

Snídaně moc zajímavá nebyla. Přeci jenom co se dá zkazit na palačinkách s marmeládou a ovocem. Krom těch typických spálených na začátku asi nic moc. 

,,Holky nachystala sem vám ven auto. Měli by jste už asi vyrazit. Školu by jste měli najít snadno. Projížděli jsme okolo ní.'' řekne teta a hodí po nás povzbudivý výraz. 
,,Auto s láskou přenechám Cassie.''
,,Neříkej, že pojedeš na tom co stojí vedle auta.'' řekne babička.
,,Babi už nějakou dobu na té věci jezdím. To zvládnu.''
,,Ale opatrně.'' jo furt.

,,Tak Cassie, jdeme.''
,,Rozkaz šéfe. Mohla bych jet s tebou na....no však víš, na motorce?'' zeptala se Cassie.
,,Ty chceš dobrovolně nasednout na mého miláčka ?''
,,Asi už to tak bude.''
,,Dobře ale rychle at to nevidí tvoje máma. Ale nemám dvě přilby. Takže vezmi si moji a já pojedu bez. Takže ted už 100% at to nevidí. I když to je jenom kousek.''

Obě jsme nasedli  a vydali se na cestu.

Škola nevypadala tak hrozně. Ale spíš připomínala vysokou školu než střední. Založeno roku 1662. Nikdy bych nevěřila, že budu žít někde kde to existuje už pět století. Ale tak všechno je jednou poprvé. 

Nejdůležitější je nepřidělat si trapas hned jak vejdeš do školy. Říkala sem si v duchu pořád dokola. Lidi umí být krutí. A myslím, že tak nějak si to v hlavě říkala i Cassie. Ta v jednom kuse nepřestávala básnit o tom klukovi z pláže na Cape Code a taky samozřejmě jak se konečně zbavila Portie Beinbridgeové. Sem asi jeden z mála lidí před kým se Cassie fakt nestydí.

Místo na zaparkování nebylo lehké najít. Zdá se, že do školy jezdily autem i ti co bydleli přes ulici. Ale nakonec se podařilo najít a mohli jsme vyrazit dovnitř.

Co se týče vnitřku, tam už to tak klidné nebylo. Samozřejmě klasicky rušné chodby, studenti co se vítají po prázdninách. Vešli jsme a žádný trapas. Aspon to si můžu odškrtnout. Nikdo si nás zatím nevšímá. Taky fajn. Ale to co se stalo potom sem snad na žádné jiné škole neviděla. Je fak, že sem chodila jenom na jednu ale i tak. 

Dva kluci si to jen tak šinou po chodbě. A hádejte na čem. Na kolečkových bruslích. Chvilku mi trvalo než sem vůbec rozpoznala, že to byly dvojčata. Úplně na vlas stejní ale přesto jiní. A musím uznat, že na vzhledu se v nich bůh fakt překonal. Vypadali jako takový ti typičtí školní vtipálci. Ale něco mi říkalo, že už sem je někde viděla. Teda aspon jednoho z nich.

Asi přišel čas vrátit se do reality a jít. 

,,Asi se budeme muset rozloučit. Po hodině na tomto místě ?'' všimla sem si, že se Cassie značně ošila. I když jsme stejně staré tak Cassie šla o rok později. Takže mě tento rok nemine čtvrtý ročník a Cassie třetí. Bude se muset naučit žít bez mojí pomoci.
,,Cassie neboj se, to zvládneš. Zeptej se třeba tam té holky jestli neví kde je tvoje učebna.'' a ukázala sem na holku stojící opodál. 

,,Dobře. Já to zvládnu.'' a pokusila se o úsměv.
,,Ano. Zvládneš.'' objala sem ji a šla svou cestou. A ani se nevěděla kam mám vůbec jít. 

Tak fajn. Sem totálně ztracená. Zbývá mi už ani necelých 10 minut než bude zvonit. Ne že bych se nějak zajímala ale přeci jen první den přijít pozdě není moc dobré. 

Jako svého obětního beránka sem si vybrala takového vysokého plavovlasého kluka co vypadá, že mu je všechno jedno. Tak by taková otázka jako kde je moje třída nemusel být zas takový problém. A tak sem se k němu vydala.

,,Hele ty.....''podívala sem se na jeho skřínku a všimla si jména Nick. No za pokus to stálo.

,,.....Nicku. Asi by si mi nemohl trochu poradit, že ? Hledám tuhle učebnu.'' Ani sem se nemusela namáhat mu ukazovat rozvrh. Lhostejně se na mě podíval a řekl.
,,Správně. Nemohl. A ted zmizni.'' A poprvé se na mě podíval. Na debily by se krásou plýtvat nemělo. Jen sem kulila oči. 
,,Podle tvého rozvrhu tam stejně máš namířeno tak v čem je problém?'' nedala sem se a ukázala na jeho rozvrh přilepený na dveřích od skřínky. 
,,Ty jsi ten problém.'' a otočil se na patě. 
,,Kretén.'' řekla sem a asi i celkem nahlas jelikož se otočil zpátky. 
,,Co si to řekla?'' ále pan drsnák. A vrátil se ke mě. 
,,Pokud nejsi hluchý tak si mě slyšel. Jinak existuje něco čemu se říká naslouchátko. Ale vlastně ti to ráda řeknu znovu. Řekla sem kretén.'' a tentokrát sem byla já kdo se otočila odešel. Snad se má Cassie líp než já.

Naštěstí další osoba (dívka která byla asi zhruba ve věku šestnácti) mi ráda pomohla a před třídu mě zavedla. 
,,Tak tady to je.'' podívala sem se na hodiny. Jen tak tak sem to stihla. Ještě dvě minuty v dobru.
,,Děkuji.'' a dívka, která se mi představila jako Clare odešla.

,,To snad ne.'' řekla sem si potichu ale i tak se otočil mým směrem. Třída úplně plná jenom jediné volné místo. A vedle koho, že je?

,,A tak slečinka přeci jenom učebnu našla i bez mojí pomoci.''

,,Furt krerén.'' Ano správně. Mistr Kretén.