Selekce

Selekce 5. část

S Paige jsme se rozešli do jejího pokoje který byl plný myší. Paige šla dost pomalu. Docela mě to otravovalo. Vzal jsem ji za ruku a doufal že zrychlí. nabrala stejné tempo jako já. Stáli jsme před zavřenými dveřmi jejího pokoje. V tu chvíli mi vyškubla její ruku z ruky a začala couvat. Achjo ta holka je prostě srab. Tak jsem ji vzal do náručí. Bylo to ode mě sice nezdvořilé ji nosit v noční košili ale co jsem měl dělat?

Vešli jsme do jejího pokoje, nikde nic. Už jsem se ji rozhodl položit nazem ale v tu chvíli se oběvila myš a Paige mě vyskočila spátky do náruče. Dal jsem ji na stůl a čekal až ta malá myška vyleze z úkrytu.

když se konečně rozhodla vyběhnou s rychlosti jsem ji chytil.

,, Máš tu nějakou krabici?"

zeptal jsem se Paige.

,, Ano na stole, můžete z ní vysypat věci."

Vzal jsem asi 30 cm vysokou krabici a začal z ní jednou rukou vysypávat různé věci jako třeba zrcátko a různé knížky. Po dopadu se zrcádko roztříštilo na málé kousíčky které se rozletěli všude po pokoji. Paige na to jen se strachem v očích. Koukala na rozbité zrcadlo, pak se podívala na mě. Ty oči byly tak.....krásné.

,, Promiň."

řekl jsem s provyněným výrazem na ni, a samozřejmě se s svou novou malou kamarádkou kterou jsem držel v ruce.

,, To nic"

Uložil jsem myšku do krabice a začal hledadat ty další. Všimnul jsem si další jak vyběhla z pod postele doprostčed místnosti. Na první rozmach rukou jsem ji nechytil a tak jsem ten pokus opakova. Nevyšel, a tak jsem při nejbližší a při první příležitosti jsem po ní snad i skočil. Konečně jsem ji chytil. Byl jsem na tento úlovek patřičně pyšný jelikož to byl docela macek.

,, Adriene!!!"

Uslyšel jsem jak na mě Paige hlasitě křikla. Otočil jsem se na ni a díval se na její výraz ve kterém byl snadno rozpoznat šok. Něco mě píchlo do kolene. byla to dost promikavá bolest. a další, strašně pronikavá bolest se mi dostávala do hlavy která vyslala pokyn ,, Vztaň a podívej se co se stalo idiote." Postavil jsem se na nohy a podíval se na ně. Tekly z nich pramínky krve, až po chvíli jsem si uvědomil co se stalo. čupnul jsem si do střepů od zrcadla. Udělal jsem první krok.

,, AAAAAAAA!!!!"

Zavřískal jsem přez celý pokoj, ale musel jsem dojít minimálně k Paige na stůl.

,, SAKRA TO JE BOLEST!!!"

Byl jsem od ní tak tři kroky, ale i tak jsem už nomohl jít dál. Díky mému pohybu se z pramínků staly potoky a já se čím dál víc klepal a strácel orientaci a směr.

,, Stůj tam, pomůžu ti."

Koukal jsem se na Paige která slézala ze stolu. Navzdory strachu slezla a pomalu v bolestech šla ke mě. Přehodila si přeze ni moji ruku a šla se mnou k postely. Položila mě na ni a já sotva vnímal co se děje. Krev ze mě tekla rychle. Všiml jsem si jak se Paige povlečením z deky snaží zastavyt mé krvácení. Mozek mě zase upozornil na tu příšelnou bolest v mích nohách.

,, AAAAAA PROSÍM UŽ DOST!!!!"

Ale bolest jsem tímto neutišil a já jsem pomalu upadal do bezvědomí. Poslední co jsem uslyšel bylo.

,, Vydrž stráže už určitě jdou."

Pak jsem zavřel oči a spadl do bezvědomí. Ucítil jsem ještě něco než jsem upadl do komatu. Něčí dotek. Držela mě za ruku a také plakala, nejspíš též bolestí. Stiskla mě ruku. Vým to na 100% že to udělala.

Byla tak obětavá. Šla bosíma nohama po střepech jen aby mě z nich dostala. Byl to zvláštní posit, a zároveň vtipné. Selekce trvala jeden den....no spíše 2 hodiny a něco se mi stane hned v první den. Bylo to jako z komického filmu, kdybych mohl tak se tomu aji zasměju, ale jelikož jsem byl v bezvědomí tak jsem nemohl.

Netuším jak dlouho jsem spal, ale byl jsem připraven se probrat z komatu.

Ahoj čtenáři, doufám že se ti tato trochu opožděná kapitola líbila a zase píště u další kapitoli ;).