Selekce

Selekce 6. část

Když jsem otevřel oči probral jsem se v kruhu různých dívek a svích rodičů. Byla mezi nimi i Kristin a Paige.

,, Už se probral!!!"

Vykřikla jedna z dívek měla blond vlasy. všichni se na mě podívali, a očividně se jim ulevilo. Máma mě objala na lůžku a rozplakala se.

,, Synu ty jsi se konečně probral."

Když mě pustila vyděl jsem i tátovi slzy v očích. Podíval jsem se okolo sebe a všechny dívky se na mě s ustaraným výrazem ve tváři usmáli.

,, Omlouvám se že se s vámi seznamuji v tomto stavu dámy."

Zavtipkoval jsem a usmál se na ně. Slyšel jsem jak jedna řekla druhé ,, Ty ďolíčky jsou tak roztomilé.". Zaculil jsem se od ucha k uchu a zeptal se.

,, Jak dlouho že jsem spal?"

Jedna z holek se podívala po ostatních a pak řekla.

,, tři dny".

Poznal jsem ji byla to Megan Clark. Po jejích slovech mi usměv zmizel. Pak jsem si sedl, měl jsem na sobě kalhoty a triko, a pak se pokusil vztát. Tři dny jsem tam ležel v bezvědomí. Nic nevnímal. Byl jako mrtvý.

,, Promiňte dámy ale musím k sobě do pokoje omluvte mé chování."

Se skloněnou hlavou jsem šel do svého pokoje. Nevím jestli si toho všimli ty dívky za mnou ale když jsem se rozcházel začal jsem z neznámích důvodů brečet. Netušil jsem proč, asi my to přišlo až moc. Když jsem zašel za roh rozběhnul jsem se. Chtěl jsem být sám. Proč mě to tak dostalo?

,, Co to se mnou sakra je."

řekl jsem potichu a zavřel za sebou dveře. Po pěti minutách někdo zaklepal, a já jsem byl připraven ho přijmout.

,, Prosím já.......není mi dobře."

Co? Proč mi mozek zakazoval toho člověka před dveřmi přijmout? Naštěstí daný člověk vztoupil. Jenomže tu byl malí problém. Byly to všechny dámy ze selekce.

,, Adriane....?"

Bylo mi to trapné protože jsem se zrovna převlíkal. měl jsem na sobě jonom gatě. Zakril jsem se alespoň tričkem aby nešli vydět mé bicepsy.

,, Co tu děláte?!?"

,,Omlouváme se....přišli jsme se ujistit že jste v pořádku."

Všiml jsem si že některé zčervenaly a mě něco napadlo. Bylo to dost praštěné ale mohlo to pocot ke zblížení. Nasadil jsem si v rychlosti triko a začal mluvit s vážným hlasem.

,, Kterou z vás ten nápadl....."

Ta DJka mi prostě zkočila do řeči.

,, To byla Pai."

Prochu znateně jsem se na ni podíval a ona mi to ujasnila.

,, Paige Brooks."

Podíval jsem se na Paige a ta okamžitě kívla na souhlas.

,, Děvčata běžte prosím na chodbu. Musím si s Paige něco vyčídit."

Nabral jsem při tom dost vážný pohled. Ostatní děvčata se se trachem v očích začaly hrnout ke dveřím. Jedna jí dokonce zašuškala do ucha ,, Hodně štěstí.". Když jse všechny odsunuly k východu chvíli jsme na sebe v tichosti koukali.

,, Víte Paige že do tohoto patra bez dovolení nemůžete. Zvláště do mého pokoje."

,, Já vím pane, vím že jsem porušila základní pravidlo ale vy jste byl tak smutný a navíc...."

Zastavil jsem jí mávnutím ruky a otočil se k ní zády.

,, To na věci nic nemění. Je mi líto ale netoleruji tyto chyby."

Paige neměla hlasu. Byla šokovaná a vyděšěná. Následně na to jsem se k ní otočil a došel asi na půl metru od ní. Vtom jsem se začal hlasitě smát. Nasadil jsem úsměv.

,, Dělám si srandu. Své kamarádku bych nic takto neudělal, a víš ty co? Už je mi lépe."

Hluboce vydechla a usmála se na mě. pootevřel jsem pusu a nasadil udivený výraz. Byla tak krásná když se smála. Nevým co ale něco mě k ní přitahovalo. Nemohl jsem se přestat k ní přibližovat.

Byla ode mě už jen 10 cm. Začala couvat a já za ni pořád šel jako pes za kostí. Narazila do stěny a neustále se na mě dívala svíma velkýma očima.už jsem byl jen 5 cm od jejího obličeje.

,, Čím to je že mě tak přitahuješ?"

Řekl jsem s upřeným pohledem na její oči.

,, Já..já nevím."

Chtěl jsem si sáhnout na její vlasy a dotknout se rty těch jejích. Přiblížil jsem se ještě o kousek.

,, Adri..."

Nestihla dokončit větu. Políbil jsem ji. Byl to takový dětský polibek. Pocítil jsem tu chuť. Začal jsem jí do úst rvát svůj jazyk. Nešlo to zastavit. Byl jsem mimo svůj rozum a myšlení. Zahrnul jsem jí prsty do vlasů. Přitáhl jsem si ji blíž a objal ji. Teprve po chvíli jsem si uvědomil co dělám a odtáhl se od ní. Těžce vydechovala.

,, Promiň já......nevím co to do mě vějelo. Jsem tím sám překvapen. Co jsem to provedl? Proč jsem to udělal?"

Začal jsem se pomalu hroutit ale ona se napřímila a objala mě.

,, To nic, nic se nestalo."

Byla tak klidná, a já zase pocítil tu chuť ji políbit.

,, Běž..... Nebo se to stane znova."

Řekl jsem rychle, nejistě a vyděšeně. Otočila se k východu a já na ni ještě křikl.

,, Ještě jednou promiň."

Kívla a usmála se.

Byl jse v šoku. Proč? Jak? Co? Ne že by se mi to nelíbilo ale takový já nejsem. Musím se to naučit potlačit.

Ahoj čtenáři snad se ti tato trochu pikantní kapitola líbila a zase příště Nazdar XD.