Mladý muž a zároveň následník trůnu je beze snoubenky. Jeho rodiče proto uspořádají selekci pro dívky jakéhokoliv postavení. Vybere si mladý princ tu pravou? Bude s ní žít šťastně až do smrti? To se teprve uvidí.
Jindřich dospěl a nyní čekal na patnáct dívek, které se měly účastnit nové selekce. Překvapilo mě že byl natěšený a doufal že najde tak skvělou ženu jako jsem našel já. Avšak v jeho obličeji šlo vidět ještě něco. Byl nervózní. Došel jsem k němu.
,,Stal se z tebe muž."
Jindřich se na mě podíval a kývl.
,,Jistě bude všechno jak má. Ty víš jak jsem se seznámil s tvou matkou a víš jak zapůsobit. Já kdysi takovou vášeň do toho jít neměl ale ty máš. Nemusíš se bát."
Objal jsem svého syna a dodal.
,,Vím že si najdeš skvělou partnerku."
Podíval se na mě a řekl.
,,Díky tati."
Po 5. minutách začali přijíždět první děvčata. Byl jsem na svého syna hrdý, i na svoji dceru. Byli to ty nejlepší děti které jsme kdy já a Paige spolu mohli mít. Když jsem viděl jak se Jindřich seznamuje, vybavil jsem si sebe v jeho věku a Paige se zjevil snad ten stejný obraz při pohledu na Justýnu, která se též seznamovala s dívkami.
Já a Paige jsme se k sobě tiskli a Paige plakala. Byla na pokraji roklině štěstí. I já neměl daleko od slz. Byl to nádherný pohled sledovat naše děti jak jsou velcí a dokola si připomínat jejich růst, zážitky, slova, doteky, lásku ale i zklamání. Jejich tvořivost, chytrost, krásu a něžnost.
Otočili jsme se a vraceli se zpět do zámku.
,,Tak rychle to uteklo."
Řekla se slzami v očích Paige. Kývl jsem jí na to a přitiskl si ji víc k sobě. Došli jsme až k sálu, kde se kdysi konal Vánoční ples, kde jsem požádal Paige o ruku. Vešli jsme dovnitř a zase se ztali těmi mladými lidmi kteří byli plní energie a lásky.
Oba jsme slyšeli tu hudbu která hrála kdysi o vánocích a začali tancovat. Vrátili jsme se o 19 let zpět v čase a byli zase na tanečním parketu mezi lidmi které jsme znali a vyzdobeným sálem. Byli jsme šťastní. Vzpomínky byli tak silné a krásné že jsme ve vzduchu mohli cítit i vůni ze stolů a viděli vše co kdysi bylo v sále.
Viděl jsem i své rodiče. Ti by byli nejvíce pyšní na svá vnoučata a já na ně.
Konečně jste se dočetli konce:D. Doufám že se vám tato knížka líbila a omlouvám se že je tato kapitola nejkradší ze všech ale nebylo sem už v podtatě co doplnit či vymyslet. Děkuji moc a doufám že si přečtete i jiné knížky ode mě. Ahoj X3.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
