Selekce

Selekce 9. čast

Všichni jsme bedlivě čekali na hlavní chod. Měla být roláda a navíc ji, dle informací které mi byly poskytnuty, měla vařit sama Mia. Konečně nám donesli hlavní chod odpoledne. Vypadalo to tak skvěle a chutně chtěl jsem to zhltnout hnedka na místě, avšak musel jsem dbát na vychování a popřát všem dobrou chuť.

,, Přeji vám všem dobrou chuť, musím podotknout že tuto roládu dělala dívka která na vzdory okolnostem nemohla pokračovat v soutěži, avšak nebyla poslána domů ale byla zaměstnána zde na hradě. Bohužel nás tento týden opustily dvě ŽENY. Za porušení pravidel. Ještě jednou přeji dobrou chuť."

Všichni usedli na svá místa a dali se do rolády. Byla vážně skvělá. Mia měla úžasný talent který do budoucna určitě rozvine.

Když jsme dojedli odešli všichni do svích pokojů, až na mě. Měl jsem další zchůzky musel jsem jít za Megan Clark. Od pohledu člověku přišla jako člověk který je uzavřený, stydlivý, plachý a citlivý. Já jsem takový uplně nebyl ale nevadilo mi když jsem si mohl zalést do pokoje a být sám.

,, Megan!!!"

Zakřičel jsem na ni. Prutce a s vyděšeným výrazem ve tváři se na mě podívala.

,, A....ano?"

Řekla skoro neslyšně.

,, Mohu vás doprovodit do vašeho pokoje?"

Podívala se na mě svíma jasně modrýma očima a začala koktat.

,, S....samozř.."

Trochu si odkašlala a řekla.

,, Samozřejmě Adri....ane."

Nabídl jsem jí rámě a ona se ho lehce chytila. Když jsme šli chodbami donutil jsem se přemýšlet, zažila něco strašného nebo je to vada už od narození? Vztoupili jsme do jejího pokoje a posadily se ke stolku uprostřed místnost. po chvíli došla komorná a zeptala se Megan.

,, Čaj?"

,, Ano p...pros....ím."

Nedalomi to a musel jsem se zeptat.

,, Pročpak koktáš? Ty máš strach?"

Podívala se na mě a řekla.

,, D.....Dlou....há hysto....rie."

Natáhl jsem k ní ruku a něžně ji pohladil po tváři.

,, V pořádku není se čeho bát. Jestli ti to nevadí, řekla by si mi ten příběh prosím?"

Šlo na ní poznat že se uvolnila a se zavřenýma očima mi ten příběh začala vyprávět.

,, Byli jsme s rodiči na chatě. Každý večer jsme se hřáli u krbu a uslínali u zhasínajících uhlíku od ohně. Jenomže tentokrát se jeden nedohaslí uhlík dostal ven když jsme spali a začalo hořet. Já jsem byla jediná která přežila. Nedokázala jsem své rodiče vyprostit z pod trosek naší chaty."

Všiml jsem si že začala plakat. Vztal jsem a došel k ní. Objal jsem jí a utišoval.

,, To není tvoje chyba. Ty za to nemůžeš. "

,, Byla, byla to moje vina, kdybych nezapoměla zavřít dvířka nestalo by se to."

Koukal jsem na ni upřeným pohledem. Sice udělala chybu která stála dva lidi život ale chyby se stávají deně a někdy i ve větším měřítku. Ovšem pokud se jedná o terorismus, není to chyba ale chtivost pár skupinek lidí kteří svůj názor předkládají dalším lidem. Někteří uvěří a někteří ne, a ti co uvěří až pak udělají chybu které nelitují a někdy při ní sami přijdou o život. Ale to už se bořím do svých vlastních myšlenek a zapomínám na realitu.

,, Z chyb se člověk učí i z těch které zkončí katastrofou."

Řekl jsem to trochu divně ale zabralo to a konečně přestala brečet. S upřeným pohledem na nějakou věc před sebou na tu věc koukala.

,, Možná máš pravdu ale to nemění nic na tom že za to můžu já."

Stisk jsem ji a pošeptal jí do ucha.

,, To je jen jediná chyba která způsobila něco takového. Já i když udělál maličkost, způsobím katastrofu."

Podívala se na mě a zeptala se.

,, Ty neděláš chyby, ani nemůžeš protože ...."

Dokončil jsem její větu.

,, By to zkončilo katastrofou. To už jsem říkal, ale takové chyby dělá člověk deně a ani si to nemusí uvědomit."

Vztal jsem a podal jí ruku abych jí pomohl vztát. Chvíli se na mě jenom dívala jako by to bylo jako z filmu. No..... ono to tak i vypadalo. Nakonec mi ruku podala a já jí pomohl vztát. Nebyl jsem už tak usměvavý ale spíše jako duše bez života. Bylo mi jí líto ale zároveň jsem chápa že za to může ona. Byla to její vina a zároveň ne. Nevěděl jsem jestli ji mám brát jako nemožnou a hloupou holku která nezavřela dvířka od krbu a tím pádem zemřeli její rodiče. Nebo jako holku která prostě udělala chybu a nyní se s tím těžce vyrovnává a trpý při tom. Opravdu jsem nevěděl k čemu se přiklonit, protože byla od každého něco. Nemohl jsem se na ní dívat lítostně nebo se na ni usmát. Mohl jsem se jenom tvářit kamenně.

,, Už bych mě jít. Uvidíme se jindy."

Kývla na souhlas a objala mě. Jemně jsem jí to oplatil a rozešel se ke dveřím, ani jsem se neodvážil na ni otočit. Netušil jsem co mě to popadlo. Selekce mě hodně změnila.

Ahojte čtenáři omlouvám se že jsem dlouho nic nenapsala ale můj prospěch ve škole do nového pololedtí byl důležitější a pokusím se nyní psát co nejdříve to pujde. Díky za trpělivost a nezapomeň okomentovat ;).