Black Veil Brides story.

7

"Kde to jsem?" bylo první co mě napadlo.Rozhlížela jsem se a všimla že ležím v nemocničním pokoji.Co se stalo,sakra?!Nic si nepamatuji,možná je to dobře.Najednou vidím jak se otevírají dveře a do pokoje vchází nějaký kluk.Černé vlasy,modré oči ve kterých by jste se mohli i utopit."Ahoj Kate" řekne,prohrábne si vlasy a usměje se.Něco mi říká že jsem ho už viděla.Sedne si na kraj mé postele a začne se mi omlouvat a říkat jak ho to mrzí."Počkat,ale co tě mrzí?" řeknu nechápavě a on mi to vše do detailů povypráví a já už to začínám vidět.Už vím o co se jedná a po mých tvářích se automaticky začínají kutálet slzy.Vzpomněla jsem si.Chudák Andy ted si určitě dává tohle všechno za vinu."A co mi vlastně je?" zeptám se s trošku roztřeseným hlasem."Zkolabovala jsi,nikdo neví proč ale dneska tě pustí domů." řekl a usmál se."Celej den jsi prospala,s klukama jsme se u tebe střídali" řekne a já se usměju."Byl tady CC?" odvrátí pohled a já se ho znovu,naléhavěji zeptám.Se smutek v očích se podívá a řekne že ne."Kde teda byl?!" zeptám se a zas se mi přes obličej kutálí slzy."Já nevím." řekne to vyhýbavě a já vím že mi lže,lže mi aby mi to neublížilo."Andy,prosím řekni mi to,prosím."Znovu se podívá,vpije se pohledem do mých očí,odkašle si a spustí : "Víš Kate,já ti tímhle nechci ublížit ale přijela jeho holka,teda bývalá a on ji hodně miloval a zase se dali jaksi dohromady." V tu chvíli jsem už nevnímala nic.Nevnímala jsem proud slz jak mi teče po tváři,jak se kvůli vzlykům téměř nemůžu nadechnout nic,prostě jsem nic nevnímala."Kate mrzí mě to." řekne Andy a já se usměju,upřímně se usměju.Chytí mě za ruku a nic neříkáme,jen se držíme za ruku a on mi sem tam setře slzu.Opřu se o něj a užívám si tu chvíli,naši chvíli.Ta moje bolest nás dala jaksi "dohromady".Nemyslím dohromady jako že by jsme spolu byli ve vztahu,ale dohromady jako...nevím jak to nazvat,prostě nás to sblížilo.Z přemýšlení mě vytrhl jeho pohled.Dívala jsem se na něho a usmála se,ale on ne."Co se děje Andy?" řekla jsem a pustila mu ruku.Odvrátil pohled a spustil."Kate víš mě to mrzí,mrzí mě že jsi kvůli mě zkolabovala.Ani nevíš jak tě mám rád a nepřežil bych kdyby se ti něco stalo.Vím že tohle zní jako nějaké romantické ''klišé'' ale je to tak a doufám že jednou naše přátelství přeroste v něco víc." dokončil to a znovu se na mě podíval.Já se usmála a znovu ho vzala za ruku."Jednou." zašeptala jsem a nevím jestli to slyšel.Nevím jak dlouho jsem tam tak seděli ale mě by nevadilo ikdybych v tuhle chvíli měla naposledy vydechnout.Sedím tu se svým idolem,hrdinou a už nejsem neštastná."Děkuju Andy" řekla jsem a nahla se k němu.