Mami, mlíčko prosím ! [Ereri]

34.

Evženek se na mě víc nalepí.
Eren se na mě opile usměje.
Sedne si blíž ke mně.
Přiblíží svůj obličej k mýmu.

Svými rty se dotkne mých.
Evža ho bouchne ručičkou do břicha.
Usměju se.

Eren se odtáhne.
Nahodí vážnou tvář.

,, Utečeme. "

,, Co to meleš ?"

Nadzvednu obočí.

,, Utečeme spolu. "

Otevřu pusu že chci něco říct ale on mě předběhne.

,, Mám to promyšlený. V noci utečeme někam hodně daleko. Doběhneme tam na mně. Přeměním se na titána."

Vyhrkne na mě.

,, A co budeme jíst hm ? A nechtěl si ještě nedávno zabít všechny titány ? A myslíš že tě nebudou hledat ? Jsi poslední naděje lidstva. Přemýšlej trochu."

Sklopí hlavu.

,, A co až je všechny zabiju ? "

,, V tom případě budeme muset mi zabít tebe... "

,, Heiochou, já chci být s vámi a Evžou. Dokonce života... Až je všechny zabiju, utečeme. Ať se vám to líbí nebo ne. Přišel jsem o matku, a otec je bůh ví kde. Nenechám svýho syna aby žil v tom co jsem žil já. Chci aby měl plnohodnotnou rodinu, aby věděl že tu jsme vždycky pro něj. Aby věděl že má dva milující rodiče, který ho budou navždy milovat ať je jakýkoliv.... "