Mami, mlíčko prosím ! [Ereri]

6.

Povzychnu si.

,, Dělej si co chceš, stejně se to budeš muset naučit. "

Řeknu.
Zavrčí.

,,Nevrč na mě."

Zavrčím.
Sedne si, a dívá se někam do blba.
Pak se s úsměvem otočí na mě.
Skočí mi kolem krku.

Bohužel jsem ho nestihl nějak chytit, a spadly jsme na Erenovi nohy.
Eren zamručel.
Vytáhl jednu nohu, a obmotal mi jí kolem pasu.

Skvělí
Vážně skvělí.
Teď mě zalehli oba.

Zkusím se pohnout.
Nejde to.
Povzychnu si.

,, Mamí "

,, Hm ?"

,, Edna, va, ťri, šťyry. "

Řekne pyšně.

,, Wow"

Řeknu překvapeně.

,, Jak ses to naučil ? "

,,Táta, máma."

Řekne zase hrdě.
Nahodím na něj nechápavej pohled.
Erena chápu.
Ten se mu věnuje skoro pořád, ale co já ?
Tenhle moment je nejdelší chvíle co jsme spolu, takže nechápu.

Povzychne si.

,, Hej ! Spraťči !........ Ňež počíťam..... do trý, buďe ťaďi...... ukližeňo ! Edna,va, ťri, šťyry. "

Zasměju se.
Jsem překvapený že mu to mluvení hned tak jde.
Zamyslím se.
Zamračím se.
Co když uměl mluvit už dávno, a jenom nás tahal za nos ?

,, Šikovnej si. Ale jako že ti to mluvení už tak jde ?"

Usměju se na něj.
Zaráženě se na mě podívá.
Zapřemýšlí.

,, Já ňevím. Aťi mám ťalenť."

Řekne zvesela.
Zasměju se.

,, To víš že jo. "

Řeknu.
Obejmu ho.
Objetí mi opětuje.

Já toho spratka vážně objal sám od sebe ?
Už mi jebe.