Jako vy pane učiteli

Recept

“Museli jste se takhle zhádat”, pokárala mě Misako.” Ty víš, že mám pravdu tak mě nech bejt”, rozkřikla jsem se a vyrazila jsem na vzduch. Vztekle jsem za sebou práskla dveřma a zamířila jsem do svého oblíbeného parku. Došla jsem na místo. Opřela jsem se o zábradlí a dívala jsem se dolů na poklidně tekoucí řeku.” Ahoj Ayako”, vyrušil mě známý hlas.

“Malém jsem dostala infarkt ty pako”, zasmála jsem se a otočila jsem se. O strom, co byl opodál, se opíral Asano.” Nejsem pako”, ohradil se a přišel ke mě.” Vypadáš naštvaně, co se stalo”, začal si dělat starosti, když přišel blíž. Otočila jsem se zády.” Hej žádný bojkot tady zavádět nebudeš”, sykl a otočil mě zpátky.

Chvíli jsem na něj zírala a pak jsem ho od sebe odstrčila.” Karma a Misako mě štvou”, vysoukala jsem ze sebe nakonec.” Ach tak”, přikývl na znamení pochopení. Najednou mu zazvonil telefon.” Ano… ano hned tam budu”, mluvil do telefonu.” Promiň musím jít”, omluvil se a odešel.

Tak jsem opět osiřela. Co budu dělat? Dostala jsem nápad. Založila jsem skupinu, kam jsem dala Shizuku a všechny členy ’modrého’ týmu z éčka. Napsala jsem tam, že kdo může ať se staví za mnou v parku. Reakce byli velmi pozitivní. Byli tam reakce typu: Jsem tak rád, že jsi s náma. Hned jsem tam madam atd. Pousmála jsem se nad některýma reakcema a telefon jsem vypla. Zajímá mě kolik lidí přijde.

Do hodiny tam byli všichni. Wow! Tak tohle jsem nečekala.” Copak je za problém milady”, poklonil se jeden z nich.” Pako”, zasmála jsem se. Hned mám lepší náladu.” Copak se děje tak zásadního, že jsme tu všichni z takhle”, rozhlížel se Isogai.” Vy jste pro zachranu Koro-senseie”, ujistila jsem se. Přikývli.” Tak v tom případě jsem, jako nevlastní dcera jeho stvořitele, cenný spojenec”, ušklíbla jsem se. Věnovali mi zmatený pohled.” Pojďte za mnou jestli máte chvilku”, tajemně jsem se usmála.

Rozešla jsem se známým směrem a všichni zmateně následovali. Zazvonil telefon.” Prosím”, zvedla jsem telefon.” Slečna Yukimura nepletu-li se”, ozval se mužský hlas z druhé strany.” Ano copak potřebujete”, začala jsem mile.” Prý jste vynesla požadavek, že záchrana toho monstra se bude počítat jako vítězství a bude vyplacena odměna”, ujistil se.” Ano to je pravda”, souhlasila jsem.” Chci vám oznámit, že pokud bude subjekt ve stavu, kdy nebude ohrožovat existenci světa bude vám odměna vyplacena”, vysvětlil mi situaci.” Děkuji vám mnohokrát”, poděkovala jsem a zavěsila.

“Co to bylo”, ptali se mě hned.” Domluvila jsem, že záchrana Koro-senseie se bude počítat jako vítězství a dostanete odměnu”, usmála jsem se a zamávala mobilem. Než jsem telefon vypnula, zjistila jsem, že mi přišla zpráva od Asana. Přečetla jsem si ji a pak jsem pokračovala v cestě.

Konečně jsme dorazili na místo. Nic se nezměnilo. Tahle čtvrť stále vypadala jako město duchů. Přímo před námi se pomalu vynořovali trosky oné nemocnice, která mě odnaučila cítit.” Tohle je to místo, kde všechno začalo”, otočila jsem se na ně.” Tady byl stvořen Koro-sensei, jak ho známe dnes”, posmutněla jsem.” Můj nevlastní otec na něm dělal experimenty s takzvanými chapadlovými semínky”, vysvětlovala jsem. Cítila jsem z nich obavy. Mají strach? Snad ne!