Crazy Little Thing Called Love | Freddie Mercury

4. Paul Prenter, část první

Další kapitolu budu muset rozdělit do 2, protože se prodloužila víc, než jsem plánovala... :D Snad Vám to nebude vadit. :D Dneska alespoň první část. 

Všem bych chtěla poděkovat za překrásné komentáře u minulých dílů, moc si jich vážím, ještě jednou děkuju :D

Snad se Vám díl bude líbit. Určitě budu ráda za názory. :) A nezapomeňte hlasovat. 

Všem přeju krásný zbytek pondělního večera.

Cítila jsem, jak mi sluníčko začíná nepříjemně svítit do očí. Rychle jsem se otočila na druhý bok a snažila jsem se to ignorovat.

Po včerejší náročné noci jsem byla příliš unavená, ani jsem nechtěla vylézt z postele. Ale co nějaká tvoje práce v domě? Uvědomovala jsem si.

Otráveně jsem se natáhla pro svou školní kabelku, která byla hned vedle postele. Musela jsem uznat, že pokoj, který mi propůjčil Freddie byl úžasný. V tak pohodlné posteli jsem už dlouho nespala.

Vyndala jsem svůj chytrý telefon. Měla jsem Samsung S8. Musela jsem si dávat veliký pozor, aby ho někdo neviděl, hlavně Freddie ne. Co by si pak pomyslel? Faktem ale je, že už teď byl toho názoru, že jsem z Marsu, takže co by si mohl myslet, kdyby viděl ještě tohle? Zasmála jsem se nad tou myšlenkou.

Můj mobil byl samozřejmě vybitej. Ulevilo se mi, když jsem v kabelce našla nabíječku. Naštěstí jsem si ji brala pro každý případ s sebou. Výborně, Julio.

Když jsem chtěla nabíječku zasunout do zásuvky, tak jsem utrpěla šok. Ve Velké Británii měli jiné zásuvky než v Americe. Takže moje nabíječka mi tady byla úplně k ničemu. Povzdechla jsem si. Stejně bych tady svůj chytrý telefon moc nevyužila, utěšovala jsem se.

Postavila jsem se před zrcadlo a musela jsem uznat, že to co jsem před sebou viděla, bylo něco příšerného. Rozcuchané vlasy jsem si rychle učesala do volného culíku. Na sobě jsem měla jen svoje bílé tílko, ve kterém jsem přijela.

Nandala jsem si alespoň těsné modré džíny. Ještě s černým svetrem to bylo to jediné, co jsem vlastnila. Cítila jsem, jak mi hlady zakručelo v žaludku. Dlouho jsem nic nesnědla.

Rozhodla jsem se jít podívat do kuchyně. Netušila jsem, kolik je hodin, asi kolem poledne, uvažovala jsem.

Vzhledem k tomu, že mě vzbudilo tak ostré sluníčko, tak by to dávalo smysl. Ztuhla jsem, když jsem scházela ze schodů a přede mnou seděl Freddie.

Ale to jak vypadal. Jeho černé vlasy byly mnohem víc rozcuchané než obvykle. A zase měl na sobě ten sametový župan. Tentokrát v červeno-bílé kombinaci. Samozřejmě ho měl uvázenej jenom tak zlehka, takže se mi zase naskytl pohled na jeho mužnou hruď, kterou místy pokrývaly černé chlupy. Musela jsem uznat, že vypadal úžasně.

To mi nezazlívejte, byla to pravda! Jak byste reagovali vy, kdybyste viděli Freddieho Mercuryho poklidně sedět u stolu jen v lehkém sametovém županu a před sebou by měl dva tousty a hrneček čaje. Vypadal zaujatě nějakým článkem v novinách.