Crazy Little Thing Called Love | Freddie Mercury

9. A New Love

Předem bych se všem chtěla omluvit za tu šílenou pauzu:( Neměla jsem ji v plánu, ale stalo se tolik věcí, že jsem neměla dlouho chuť cokoliv psát, takže se moc omlouvám... Budu ráda, když si znovu přečtete i starší kapitoly.

Snad se vám tahle bude líbit, psala jsem ji s delším časovým rozestupem. Budu moc ráda, když mi napíšete názor a zjistím, že jsem alespoň někomu udělala radost.

Všem Vám přeji úspěšný příští týden v karanténě a hlavně pevné zdraví!:) A hrozně moc děkuju za komentáře u předchozích kapitol, opravdu si jich vážím a daly mi sílu napsat pokračování, takže prosím nepřestávejte:)

Celá roztřesená jsem se posadila na lavičku v místním parku. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se stalo. Freddieho slova jsem celé hodiny měla v hlavě. 

"Ty nemáš na moje tempo, zlato. A ani nejsi můj typ!"

A to už uplynulo tolik hodin. Jak mohl být tak krutý? Nejspíš jsem ho neznala tak, jak jsem si myslela. Citlivý člověk by něco takového nikdy neřekl. Tohle byl obyčejný domýšlivec.

Bylo už určitě alespoň odpoledne. Lidé, kteří šli kolem, na mě udiveně koukali. Někteří chlapi na mě mrkali, protože v mém sametovém župánku si mě nejspíš pletli se štětkou. Takhle hrozně mi už dlouho nebylo. Byla jsem zlomená a zraněná.

Jeho chování nebylo na místě, opakovala jsem si. Celé to s Mary pokazil jenom on. A zrovna ve chvíli, kdy jsem to tak krásně urovnala.

Navíc byla naprostá pravda, že jsme jen přátelé, ale nejspíš ani to jsme nikdy nebyli... Freddie mě nepovažoval ani za to. Jen jako dívku, která je na obtíž. Vlastně to i byla pravda, kdybych tak věděla, jak odsud konečně zmizet. Bohužel jsem neměla ani sebemenší tušení, jak jsem se sem vůbec dostala, tak jak jsem mohla vědět, jak odsud pryč?

Byla jsem ztracená. A teď už úplně. Nemám domov, žádné blízké, ani práci, tu bez dokladů nemám šanci sehnat... Tohle je můj konec. Po tváři mi tekly horké slzy.

Šedé auto zastavilo poblíž mě, ale nevěnovala jsem mu žádnou zvláštní pozornost.

"Julio!" Zakřičel známý hlas. Překvapeně jsem zvedla hlavu. To není možné, co tady dělá, jak mě našel? Celá jsem zrudla.

* * *O několik hodin dříve * * *

Roger, John a Brian společně seděli v nahrávacím studiu. Netrpělivě čekali na zpěváka, které měl už několik minut zpoždění.

"Kde k čertu zase je?" Vyštěkl Roger, který to už nemohl vydržet. "Co si sakra myslí?"

Brian pokrčil rameny, "obávám se, že všichni moc dobře víme, s kým bohužel je," řekl jednoduše. Zbylí Queeni přikývli, dobře věděli, že mluví o tom slizkém Paulu Prenterovi.

Všichni s sebou trhli, když se rozrazily dveře. Ale to, co viděli, v žádném případě neočekávali. Freddie vtrhl dovnitř jako uragán. Vypadal vytočeně, ale zároveň v jeho očích byl vidět strach, to nikdo z nich u něj neviděl. Něco se muselo stát, navíc za ním ani nebyl ten otravný Paul Prenter.