Crazy Little Thing Called Love | Freddie Mercury

8. An Old Love

Tak po hoodně dlouhé době další díl. Všem se moc omluvám za takovou pauzu, ale měla jsem teď toho v životě tolik, že jsem vůbec neměla chuť psát. Snad se Vám další kapitola bude líbit. Všem chci poděkovat za hlasy a úžasné komentáře u jiných dílů. Hrozně moc si toho vážím a doufám, že budete pokračovat♥ :)

Noc v baru se mi nakonec po nějaké době začínala až příliš líbit. Freddie mi zmizel z dohledu. Byl s nějakými svými přáteli. Rogera jsem viděla bavit se s nějakou mladou černovlasou dívku, ale také jsem nevěděla, kde je teď.

Ale sama jsem si nemohla stěžovat. Společnost mi dělal pohledný mladý muž. Byl vyššího vzrůstu, měl světle hnědé vlasy a příjemné šedé oči.

Koupil mi alespoň třetí drink, to byl ostatně asi i skutečný důvod, proč mi jeho přítomnost nijak nevadila a byla jsem asi až moc otevřená.

Dal mi ruce kolem ramen. Malinko jsem nejprve ztuhla, ale nijak jsem se nakonec nebránila. Co by mi blízkost jiného muže mohla udělat?

"Julio," vyrušil nás až moc dobře známý hlas. Freddie šel směrem k nám. Vypadal malinko napitě, ale pořád jsem musela uznat, že mu to slušelo. "Jedeme domů," oznámil mi. Jeho oči nebezpečně blýskly, když si všiml Grega. Tak se totiž můj společník jmenoval.


"Co když se jí ještě nechce?" Zeptal se opile Greg a uvolnil mě ze svého sevření, aby se mohl víc přiblížit k Freddiemu.


"To snad není tvoje starost," poznamenal jedovatě Freddie. "Sama se může rozhodnout," řekl a s očekáváním se podíval na mě.


Než jsem stačila cokoliv říct, tak mě přerušil Greg. "Myslím, že její rozhodnutí je naprosto jasné," řekl povrchně, "nevidím jediný důvod, proč by někam šla s obyčejným pákistánským přistěhovalcem."

Šokovaně jsem se podívala na Grega. Očividně vůbec nevěděl, kdo Freddie je. A já jsem naopak zase netušila s jakým člověkem se celý večer bavím.

A přesně v té chvíli byla Freddieho pěst v Gregově obličeji. Greg šokovaně dopadl na zem. Z nosu mu tekla krev. Utřel si ji do rukávu a ve chvíli překvapení se rozběhl na Freddieho a několikrát ho praštil do obličeje.

"Ne!" Vykřikla jsem, ale vůbec si mě nevšímali. "Přestaňte!" Pak se situace znovu obrátila. Vypadalo to, že teď vede Freddie. Vnitřně jsem za to byla ráda. Několikrát Grega praštil, dokud neležel zničeně na zemi.

"Nejsem z Pakistánu," řekl směrem k němu. Pak se postavil a natáhl ruku směrem ke mně. Nejistě jsem ji přijala a nechala jsem se jím vést pryč. Stačila jsem si všimnout, že Greg se pomalu zvedl ze země. Tak snad i on bude v pořádku. Pořád jsem nechtěla, aby někdo přišel k úhoně.

Moje přítomnost v téhle době dělala víc problémů než užitků. Freddie byl překvapivě celou cestu domů- opravdu jsem tomu už začala říkat domov? Povzdechla jsem si. Prostě celou cestu zpátky neřekl ani slovo. Nevěděla jsem, jestli je na mě naštvaný, ale bylo to u něj neobvyklé. A upřímně jsem se bála cokoliv říct.

Ani Scott nic neříkal. Nezbývalo mi nic jiného, než zavřít oči a malinko si odpočinout. Upřímně se mi ulevilo, když jsme konečně zastavili před Freddieho domem.

Než jsem se vzpamatovala, tak Freddie byl už pryč. Ani na mě nepočkal. Překvapeně jsem se vydala do domu za ním.

Po celém večeru a i noci v baru mě bolela hlava víc, než bych chtěla. Opatrně jsem vešla dovnitř za ním. V prostorné předsíni po něm nebylo ani stopy.


"Freddie?" Promluvila jsem zoufale do prázdna. Nic se nestalo. Jak mohl dokázat tak rychle zmizet?

Ztuhla jsem, jakmile se ozvala velice známá melodie z obývacího pokoje. Freddie začal hrát na piano a určitě dobře věděl, že mě tak naláká. Proč jsme se museli potkávat takhle?

Obezřetně jsem se za ním vydala. Měla jsem za sebou už náročný den i noc. Poznala jsem, co hrál. Byla to píseň od Eltona Johna - Rocket Man. I v mojí době byla tahle píseň nesmírně oblíbená, ale tady to musel být dokonce hit. Byl to neuvěřitelný zážitek, slyšet Freddieho hrát píseň od Eltona.

Neměla jsem sebemenší tušení, jak se odsud dostanu pryč, ale tohle prostě bylo tak neuvěřitelné. Setkala jsem se s takovými legendami jako byli Queeni. Ale hlavně jsem byla v jednom domě s opravdovým Freddiem Mercurym. Snad moje účast tady nijak nepoznamená budoucnost...

Hlavu jsem si opřela o rám dveří a dál poslouchala tu krásnou píseň. Ještě navíc ve Freddieho podání.

Oh no no no I'm a rocket man

Ztuhla jsem, jakmile hudba ustala. Proboha, zazpívala jsem to nahlas? Ztrapňuju se svým zpěvem před touhle rockovou legendou. Byla jsem úplně rudá v obličeji.

Freddie se na mě otočil. "To je v pořádku, jen pokračuj," pokynul mi. Znovu se otočil ke klavíru a začal hrát tam, kde přestal. Nakonec jsem se rozhodla přidat k jeho hlasu. Překvapilo mě, že naše hlasy spolu nezněly až tak špatně, jak bych si myslela. Musela jsem uznat, že se k sobě docela hodily.



Rocket man burning out his fuse up here alone