8

20 5 1
                                    

,,Je 7 večer takže jsme vám přišli říct, ať za hoďku přijdete k začátku lesa"začal první velitel,,a ty...ty..ty...ty a ty přijďte o půl hoďiny dřív"řekl ten druhý a při tom ukázal na Davida,Niki,Eliota,Toma a Emu.Oni kývli a a všichni se rozešli.My s Korou jsme šly do chatky a Niki šla někam s Emou,,Proč myslíš že tam máme přijít?"zeptala se Kora když jsme přišly do chatky,,Nevím,možná nějaká noční hra"řekla jsem váhavě, pokrčila rameny a při tom sedla  si na  postel,,víš že sis spletla postele?"zeptala se mě Kora a jemně poukázala kde sedím.Já jsem se podívala kolem sebe a uvědomila si,že sedím na Davidově posteli,,No a? Stejně je pryč"pokrčila jsem rameny a s mobilem v ruce si lehla.Kora udělala to samé akorát na její postely.Po chvilce jsem se otočila na bok,jenže jsem ucítila,že na něčem ležím.Sedla jsem si a odkryla peřinu abych zjistila,na co jsem si lehla.Uviděla jsem Davidův mobil.Vzala jsem ho a zapla.Měl tam ale heslo.To jsem však hned
uhodla.Měl tam 1234.To mu nedošlo že se tam každý dostane?
Když jsem ho odemkla,uviděla jsem nějaký hry,nastavení,google zaujal mě mesenger.Zapla jsem ho i když jsem věděla,že bych se mu v mobilu hrabat neměla.Byly tam  jeho kamarádi nějaký holky...vlastně nic zajímavýho.Mobil jsem zase vypla,dala na poličku aby ho nezalehl někdo další a byla dál na tom svým.Po chvilce přišel David a trochu se divil když mě viďel na jeho posteli,,Co děláš?"zeptal se trochu zmateně,,Co s tím všichni máte je to jen postel!"zasmál jsem se a rozhodila rukama,,v klidu"odpověděl David ,,jen jsem si přišel pro věci"řekl a u toho si vzal jeho dlouhou černou pláštenku,,vždyť nepřší"ukázal jsem z okna,,všiml jsem si",,tak k čemu to potřebuješ?",,uvidíš"ušklíbl se a zmizel.Kora za celou dobu neřekla ani slovo.

Po chvilce jsem si všimla že už by jsme měli jít Když jsme však vyšla zjistila jsem,že je zima a tak jsem se ještě převlékla do dlouhých legín a mikiny.Když všichni přišli,začal vedoucí vysvětlovat,,takže postavte se do řady"rozkázal a my tak udělali,,Toto je zteska odvahy.Vždy po jednom výjdete a půjdete po cestě až na konec kde na vás čeká druhý vedoucí.Rozumíte?",,Ano!"vykřikli všichni sborově.Jelikož jsem byla třetí,nemusela jsem dlouho čekat.Když na mě ale  přišla řada,dostala jsem trochu strach.

Tohle byla moje snad nejdelší kapitola.Chtěli byste víc delších kapitol?Jinak jsem ráda,že se vám moje kniha líbí.Za chyby se omlouvám.
Vaše Syl_a

TáborKde žijí příběhy. Začni objevovat