Básně

Básník

Oba spolu šťastně žili,
i když každý byli jiní.
Lásku v sobě nesli oba,
ale postihla je zloba.

Tomu pohlednému muži,
Na čistý papír z vojny, napsali tuží.
Že musí na vojnu dorazit,
jinak pošlou vojáky za ním vyrazit.

Muž dopis složil do obálky,
svoji budoucnost znal, jen z dálky.
Oba několik slz uronili,
Avšak nejraději by se do země prolomili.

Ženu, jeho odchod tíží,
ona ví, že válka se blíží.
Muž, který boha o pomoc prosil,
nyní vojenskou uniformu nosil.

Válka propukla! Zrovna teď!
Z ní už nebylo cesty zpět.
Muž se snažil utéci válce,
avšak uviděl nepřítele v dálce.

Ozvala se rána!
Ta strefila pohledného pána.
Který dosud šťastně žil,
každý věděl, kdo jím byl.

Byl to básník, chyběla mu poslední sloka,
a ta báseň spadla do potoka.
Celý text byl tedy zničen,
škoda, že nikdo nevěděl o čem.

Jen básník, který na zemi leží,
ten, už dýchá jen stěží.
Jeho poslední řečí bylo,
,,miluji tě, mám tě rád,
Snad ve válce nastane zvrat."