Každé ráno v pět,
vidím jednoho člověka zas a opět.
Kapuce a hlava sklopená,
Jako by jeho duše byla pozbená.
Vždy chodí na louku a zpět,
u louky pronese pár tichých vět.
„Kdo jím je? Proč ráno na louce stojí?"
O tom se ve vesnici dlouho mluví.
„Kdyby jen věděli,
nejlepší příteli.
Že tuhle ves jsi zachránil,
a před válkou ji ubránil.
Ale oni na tě zapomněli,
ani hrob ti nestavěli.
Bojů jsi se vždycky bál,
ale s nepřítelem bojoval jsi sám.
A tak tam stojí voják s kapucí, jako vždycky stává,
čest a úctu příteli každé ráno vzdává.
Teď už víte, od na louce leží,
a kolem něj lístečky běží.
Vidíte toho člověka v dálce?
Ten ví o čem mluví, též byl ve válce.
Voják každý den pláč a vzpomínky mívá,
na louce už jen s tichostí pták zpívá.
ČTEŠ
Básně
AcakVítám Vás u mé první knihy. Jsou zde napsané mé básnické začátky a doufám, že se Vám mé básně budou líbit❤
