MURDER GAMES

5. part

Ahoj, jsem hrozně ráda, že je zde pár reads a hvězda. Dodává mi to chuť psát dál. :) Enjoy! (:

---

Najednou ve mně vzrostla neskutečná vlna paniky, že jsem téměř omdlela. Rychle jsem střelila pohledem k těm dveřím, které jistě viděly hrůzy, jaké si má mysl ani nedokáže představit. Kroky se blížily vážně velmi rychle a já neměla šanci vylézt z okna, které bylo ve 2. patře. Odjakživa mám strach z výšek a tohle(!) je pro mě šílená výška. Potřebovala bych plán na únik.

Nevěděla jsem, co se mnou ten člověk udělá nebo neudělá. Dívala jsem se po dveřích a ven z okna. Římsa tam nebyla, abych se mohla alespoň schovat za roh, nebylo tam nic. Ale zvuk klapotu bot se ozýval stále. Když už jsem se překonala, abych vylezla z okna ven, i když bych se nejspíš zabila, tak se rozrazily dveře. To znamená, že byly odemklé. Sakra.

Z nich vyšel vyšel až nechutně hubený muž. Byl vysoký, žebra mu čněla z hrudi, byl zarostlý a prošedivělý. Měl na sobě jen pruhované trenky, které na něm visely, ponožku na levé noze a chlupaté prošoupané papuče.

,,Hej!" zachraptil ,, Co tu děláš?!"

,, Ja ne-nevím," zašeptala jsem klopíc pohled a ještě silněji chytajíc rám okna, abych nevypadla. Muž jen pootočil hlavu sledujíc stále mé ani neznatelné pohyby a pak zakřičel.

,, Franci!"

,, Ano?!" ozvalo se zpoza stěny. Hlas mohl patřit muži asi stejně starému jako ten, co stál přede mnou, ale chrchlal o mnoho méně. Nejspíš byli oba dva velmi silní kuřáci.

,, Zavolej Hanse! Máme tu nějakou pěknou křehotinku!" zasmál se chrchlavě a potřásl si v souhlasu hlavou. V tu chvíli do dveří přijel Franc. Usoudila jsem to z toho, že nikoho jiného jsem tu doposud neslyšela. Byl na zrezivělém vozíku. Měl černé, ale již prošedivě vlasy s kouty a šíleně hubené nohy. V ruce držel čerstvě zapálenou cigaretu.

,, Tak ta se mu bude líbit!" prohlásil a ukázal mi řadu svých zkažených zubů. Byli nechutní. Oba dva. "A co že to právě řekli? Kdo je Hans?!  Co tím vším myslí?!" pomyslela jsem si zoufale, stále stojící v okně, nad tou zkrvavenou postelí. Raději jsem ale ani necekla.

,, Tak ta mu za to stát bude! Ne jako ta kráva co tu byla před ní. Taky, že špatně skončila!" dokončil svůj proslov, který mu vzal spoustu dech a kývl hlavou k posteli pode mnou. Pak se otočil a odjel. Nejspíš zavolat.

Hrůzou se mi zježily všechny chloupky na těle. Jsou to šílenci! Nejprve mě honí nějaký blázen, který si mě zaměnil s lovnou zvěří a chtěl mě vykuchat, pak vběhnu do záhadné hmoty a vynořím se kdesi na svěťe u dvou odporných chlápků. Vážně nevím co je horší! A jake úchyl bude Hans? Co to má znamenat?!

,, Tak pojď, laňko. Jdeme tě trošku připravit!" oznámil mi s nechutným úškrnem na tváři.

,, A - a kam?" zeptala jsem se s neskrývaným zoufalstvím. Nechtělo se mi na tu postel a k němu taktéž ne.

,, Uz jsem to říkal! Připravit tě, za nedlouho si pro tebe řijede Hans. A ten vážně nemá(!) ve zvyku čekat." řekl mi, jako by to byla ta největší samozřejmost na světě a já byla úplně mimo mísu. Což jsem také byla.

,, Ale," chtěla jsem něco namítnout, i když jsem nevěděla co, ale stejně mě přerušil.

,, Nic neříkej! Nechci nic vědět!" vyjel na mě tím jeho chraplavým hlasem a malinko se zakolébal na svých hůlčičkách, které se nazývají nohy.

Okamžitě jsem pochopila, že nemá smysl odporovat. Byla jsem neskutečně unavená a celá bolavá.

Tak jsem tedy slezla na tu odpornou postel a hned poté na studenou dřevěnou podlahu. Pomalým krokem, jednak, protože jsem nevěděla co čekat a podruhé, protože jsem měla šíleně rozedřené nohy, došla k němu a až teď jsem ucítlila, jak šíleně smrdí. Málem jsem hodila tyčku na náhodné místo, né-li na něj. On se jen samolibě usmál a prsty si pročísl své mastné vlasy a tou samou rukou mě chytil za paži. Odporem jsem se otřásla. Pak mě vyvedl z pokoje ven do úzké chodbičky plné plechovek, filtrů od cigaret, smetí, starých a plesnivých pokrmů a smradu. Nechtěla jsem tudy ani projít, ale také jsem nepotřebovala žádné problémy, tak jsem tedy následovala neznámého anorektika. Cestou do neznáma jsem zaslechla tlumený hlas France a kousek jeho konverzace.

,, Ne, neboj se, není jako ta minule! Tato je docela jiná. Jen se sem pojď podívat a omr-" rychle střílel slovo za slovem, ale stejně jsem neslyšela víc. Zněl ale naléhavě.

Dovedl mě do menší místnůstky, kde byl stejný bordel jako všude jinde a prohlásil.

,, Nějak se uprav! Nemůžeme tě prodat jako špinavou a neschopnou chudinku!" Po těchto slovech mi má teplá krev téměř zamrzla v žilách.

--
Doufám, že se vám můj příběh zatím líbí. :)