MURDER GAMES

8. part

Ahoj, neskutečně moc mě těší, že se můj příběh líbí. :)

Jen mě zajímá, když chci něco komentovat, proč se mi na obrazovce objeví taková tabulka, a okomentovat ten příspěvek nejde. :/ Ani votes mi dávat nejdou. Časem samy zmizí. :( Nevím co mám dělat. Pomůže mi někdo? :)

A je zde další část. ENJOY! (:

---

France to zaskočilo. Nevím jestli to bylo tím, protože si myslel, že neprodají poblitou a špinavou dívku nebo tím, že si nemyslel, že by to bylo tak rychle. Možná obojí. Po chvilince zaraženého pohledu se podíval na tenkého muže, který stále kouřil svůj již na pohled laciný doutník.

,, Jonatháne? Co myslíš?" Jonathán? Takže konečně znám jméno tyrana, který pravděpodobně surově zavraždil nevinnou dívku jejíž krev byla na posteli. Musela jsem několikrát za sebou zamrkat. Zatočila se mi z té příšerné nespravedlnosti hlava.

Jonathán mu pohled opětoval a zlověstně mu blýsklo v očích. Tato ďábelská jiskřička měla patřit pouze Francovi, ovšem.. mně neunikla. Za okamžik ale byla pryč.

,, 60 000 dolarů," oznámil věcně. Jako by byla naprosto normální věc prodávat ženy. Cítila jsem se ještě hůř. Jako nicka.

Franc se na kuriózní dvojici také podíval. Trochu mi připomínal malé ustrašené štěně, které se bojí cokoli udělat proti vůli svého pána, kterým byl v této situaci Jonathán.

Ti dva se na sebe opět tak nějak zvláštně podívali, načež se opět černoch podíval na mé dočasné ,, majitele" a ten druhý, zvláštní se zahleděl na mě.

,, Dobře," utrousil muž v barvě hořké čokolády a kývl rameny, jakoby to nebyla vůbec žádná závratná cena ,, ale můžeme vám zaplatit jen *yandrama, takže pokud vám to nebude vadit," dokončil jen tak do větru.

Jonathán a Franc se na sebe překvapeně, ale zároveň spokojeně podívali.

,, Nevadí nám to." ujistil je Jonathán a mrkl pravým okem, aby je ještě více ujistil.

,, Výborně," zašeptal mnou zaujatý příslušník mužského pohlavního ústrojí.

,, Dohodnuto," pronesl Franc, a když už se zdálo, že ukončil svůj ,, nekonečně dlouhý"  proslov, tak dodal ,, a, ehm.. Hansi?".

,, Hans? Tak tohle je ten Hans? Mohlo mi dojít, že to nejspíš bude on."  pomyslila jsem si. Hlava už mi šla ze všeho kolem. Nechtěla už vůbec spolupracovat. Brněl mi mozek tak, jako by se chtěl před něčím bránit. Bylo mi neskutečně špatně od žaludku, pálily mě rty a štípala rozedřená chodidla. Hrozně mě bolely záda a při pádu ze stoličky, jak mě vyhublý Jonathán uhodil, jsem si pravděpodobně narazila kyčel. Ze zaschlého potu, jak jsem málem vypustila duši při zběsilém útěku před šíleným lovcem, mě také svědil každičký centimetr mého těla.

,, Hmm?" zabroukal melodicky Hans s pohledem stále se vpíjícím  do mých zraků. Jeho řasy měly sněhově bílou barvu. Velmi zajímavé.

,, A kdy nám zaplatíte?" optal se opatrně. Jako by měl strach z jeho reakce.

Hans se zamračil. Pak se na něj rozezleně podíval.

,, Nejsi hoden myslet si o nás takové věci! Peníze dostanete ješte dnes," odpověděl mu s takovým ledovým tónem, až mi připadalo, že zamrzá pokoj.

,, Ale tak jsem to nemyslel!" začal se bránit Franc.

,, Já vím přesně co sis myslel! Už jsi zapomněl?" udeřil na něj. Nevěděla jsem co se děje a popravdě, ani jsem to vědět nechtěla. Bála jsem se.

Franc sklonil hlavu. Nemohl vydržet Hansův vytrvalý pohled. Po asi 15 sekundách ticha se na mě opět zadíval. Okamžitě nasadil opět milý výraz. Nejspíš v mé tváři spatřil strach.

Mezitím černoch vytáhl stříbrný přístroj a zmáčkl lesklý černý čudlík, který mu dominoval uprostřed. Po chvíli se ozval ženský hlas :

,, Ahoj Frede! Jak ti mohu pomoci?" zeptala se vřele. Žena? Docela mě překvapilo, že se ozval hlas dívky staré asi 22 let. Mimo tuto informaci, o které jsem nevěděla co si myslet, jsem také zjistila jméno silného muže s uhlově černýma vlasama. Fred. Bylo to přívětivé jméno, stejně jako hlas, který se ozval z toho zajímavého přístroje.

,, Potřeboval bych, aby jsi mi poslala 240 000 yandrů, " oznámil stručně, ale zato s dávkou jakési něžnosti, kterou zřejmě choval k té ženě.

,, Ale samozřejmě, budeš je mít.. moment.. už to bude.. jsou na cestě," a zvonivě se zasmála.

,, Děkuju," řekl a hovor vypl dalším černým tlačítkem, které bylo menší než předchozí. Pak zespodu zařízení vytáhl jakousi zarážku a v ten okamžik z uvolněného prostůrku začaly vypadávat jemné krémově bílé papírky a na každém z nich byl natištěn jakýsi znak. Po asi dvou minutách Fred tu věc vypl a strčil zpět do kapsy, načež je všechny vzal a podal Jonathánovi.

,, Děkujeme," vyjádřil svůj vděk Franc. Stále se nepodíval na Hanse ani Freda.

Po tomto slově Hans udělal krok směrem ke mně a hned po něm další. Najednou ve mně vzrostla vlna paniky. Nevěděla jsem co mám dělat. Očima jsem střílela po pokoji a pokaždém přejetím pohledem přes místnost jsem se na témeř neznatelný okamžik zastavila na Hansovi, který byl téměř u mě. Chtěl se mě dotknout, ale já si sedla dál od něj na té odporně špinavé a smradlavé pohovce. Na sekundu se zamračil, ale okamžitě poté nasadil jeho dokonalý úsměv.

,, Stejně nemám šanci úniku. Již patřím jemu. Zaplatil si za mě."  řekla jsem si v mysli a přestala jsem sebou cukat. Pak se dotkl mého levého zápěstí. Na místech, kde se jeho dlaň dotkla mé kůže, se objevil tenounký řetízek, který byl na druhém konci přichycený na jeho zápěstí.

S neskrývaným překvapením jsem vyjekla. Tohle na mě bylo moc. Jak to udělal?! Nevěděla jsem, co to znamená. On se jen zasmál a pak mě jemně potáhl za řetízek.

,, Od této chvíle, patříš jenom mně," prohlásil a pak popotáhl ještě jednou na znamení, že odcházíme.

---

*yandry - měna ze země, z kama pochází Hans, Fred, Hans a také Jonathán

- jeden dolar = 4 yandry