Nekonečno. |Niam Horayne|

4

Niall

Vešli jsme do domu a já uviděl krásnou halu. ,,Takže... Teď tě vezmem rovnou za šéfem." Přikývl jsem a následoval ho nahoru někam do pokoje.

Šli jsme po velkých schodech až úplně nahoru. Byli jsme skoro nahoře, když jsem ucítil něčí ruku na mém zadku. ,,Ještě jednou a přísahám bohu, že tě schodím z těch schodů." Otočil jsem se na něj a jemně ho strčil do ramene. ,,Zayne. Nech toho. Není to tvoje hračka. Teď od něho potřebujeme něco důležitého." Přísně se na něj podíval. Zayn se ušklíbl, ale přikývl. Zaklepali a vešli. Já je následoval.

Vešli jsme do obrovské pracovny. Hned mě uchvátilo velké okno. Vedle něho byla velká skříň plná černých šablon. Druhá zeď byla prázdná. A uprostřed pokoje byl velký dřevěný stůl s koženou židlí za ním. A na ní seděl sám pan Payne.

,,Payne, tady máte toho typka z Jihu." Řekl někdo za mnou. Šéf tohoto gangů zvedl hlavu od počítače a podíval se na mě. ,,Tohle malinké stvoření?" Zasmál se Payne. ,,Dobrý den pane Payne." Pozdravil jsem slušně. ,,Kdybych věděl, že Tichošlápek zaměstnává děti, asi bych toho využil." Zasmál se. ,,Chtěl bych říct, že nejsem dítě už dlouho. Jen tak prostě vypadám, což je pro mě jedině dobře. Kdo by mě tak mohl vinit třeba z vraždy? Mě, takové malé ustrašené kuře?" Zopakoval jsem moji přezdívku.

Najednou se ozvalo další ťukaní a dovnitř vešel Zayn s ledem u oka. Usmál jsem se. To má za to. ,,Kdo ti to udělal?" Zeptal se Payne Malika. ,,Ten malej skřet támhle." Řekl naštvaně. ,,Jak to? Proč jsi mu to udělal?!" Podíval se na mě Liam.

,,Hej. Zayn ho provokoval. Očividně se znají už dlouhou dobu." Ozval se nejstarší. ,,Christiane, tebe jsem se neptal." Naštvaně se ozval boss tohoto gangu. ,,Začal vytahovat minulost. A každý přece ví, že v našem oboru se minulost do práce netahá. Navíc jeho ruka byla nejspíš moc zvědavá." Pokrčil jsem rameny. ,,A jestli dovolíte rád bych se vrhnu do práce. Chci to mít co nejdříve za sebou." Payne přikývl.

,,Dobře fajn. Potřebujeme nabourat ten účet a vysát ho do posledního centu. Počítač máš připravený dole a můžeš hned začít. Nějaké požadavky?" Liam si prohrábl vlasy a já si malém lehl na zem. Byl prostě dokonalý.

,,Jo. Aby byl pořád plný hrnek kávy, nějaký energeťák a nejlépe boxovací pytel blízko kompu." Řekl jsem a Payne se na mě u toho posledního s úšklebkem podíval.

,,No co. Neovládám svůj vztek. A vy nechcete přijít o počítač." Liam se zasmál. ,,To teda fakt ne." Prohrábl si vlasy a pokračoval:,,Teď tě odvedu k počítači a chlapi to všechno zařídí." A jak řekl, udělal.

Ostatní odešli a já následoval Liama, který se zvedl ze židle. Sešli jsme schody az dolů do sklepa, kde na mě čekal skoro stejný počítač, který mám já. Sedl jsem si k němu a zapl ho.

Heslo jsem ani vědět nepotřeboval a než se Liam ke mě otočil, protože do té doby rozsvěcel jsem byl v jeho počítači. ,,Jak?" Zeptal se překvapeně. ,,Tohle? To umím snad od školy. Nic to není." Zasmál jsem se.

Kluci mi přinesli obrovský hrnek kávy a všechny ostatní věci. Pytel zavěsili kousek od mě. ,,Budu tady s tebou. Abych měl jistotu, že nic nepoděláš." Zasmál jsem se. ,,Neboj. Nemám důvod Vám to zkazit. Navíc to není náš záměr." Upil jsem kafe. ,,Jak jsi se ty maličký dostal do gangu?" Pokrčil jsem rameny.

,,Zaprvé, nejsem maličký. A za druhé, jsem tam docela dlouho. Vlastně je to taková moje rodina. A za třetí, pokecat si můžeme potom Payne. Teď to chci dodělat." Otočil jsem se k obrazovce a začal pracovat.

Pomalinku se nám to rozjíždí.
♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡