Nekonečno. |Niam Horayne|

15

Niall

Ráno jsem vstal v půl osmé. Vysprchoval jsem se a šel si zabalit. To mi trvalo skoro hodinu, protože jsem si sebou bral nejen oblečení, ale i nějaké zbraně. Jeden nikdy neví.

Pak jsem si šel udělat snídani, což nakonec byly cheerios s mlékem. Zdravé a originální, co? Na cestu jsem si šel udělat do termosky kávu. Přece jenom, pojedu skoro tři hodiny.

Nakonec jsem došel ke skříni a koukal, co si vezmu na sebe, jelikož jsem se po sprše oblékl jen do tepláků.

Nakonec jsem si vybral větší šedivý svetr a černé úzké kalhoty. Ještě jsem si upravil vlasy a vyrazil jsem.

Rozhodl jsem se pro nějaké normální 'Londýnské' auto, tak jsem sáhl po mém oblíbeném Mercedesu.

Jel jsem už v kuse asi hodinu, když mi najednou někdo volal. Měl jsem to telefon spojený s autem, takže jsem na mém bílém autě zmáčkl tlačítko a už jsem volal.

,,Horan." Řekl jsem neutrálně. ,,Ahoj Nialle. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli už jedeš." Uslyšel jsem jeho dokonalý hlas. ,,Jo. Promiň, že jsem nenapsal. Celkem jsem pospíchal."

,,Dobře. Takže v jednu tě tam budu čekat." Oznámil mi ještě jednou. ,,Zatím Li." Rozloučil jsem se s ním. ,,Papa princezno." Řekl Liam a já úplně viděl jak se usmát. ,,Liame!" Típl to. Povzdechl jsem si a dal se plně věnoval řízení.

Zaparkoval jsem auto tam kde minule a vydal se k soše. Když jsem přicházel na místo, zjistil jsem, že už tam Liam čeká. Byl zády ke mě a tak si mě ještě ani nevšiml.

,,Ahoj." Ozval jsem se, když jsem stál krok od něj. ,,Ahoj Ni." Otočil se s úsměvem. ,,Jaká byla cesta?" Zeptal se mě.  ,,V pohodě." Úsměv jsem mu opětoval. ,,Sluší ti to." Řekl a trochu mi upravil vlasy, přičemž jsem ještě více zčervenal a sklopil pohled.

,,A pusu nedostanu?" Zeptal se mě Liam a mě tváře nabrali červenou barvu. Než jsem si to stihl rozmyslet, přitiskl jsem své rty na ty jeho. Cítil jsem, jak se Liam do polibku usmál.

,,Ta byla sladká princezno." Dal mi ještě jednu na tvář. ,,Kam by jsi chtěl jít?" Zeptal se mě Liam. ,,Někam na jídlo, protože mám hlad." Přikývl. ,,Dobře. Co kdybychom zašli ke mě domů a já udělal něco k jídlu? Nebo chceš jít někam do restaurace?" Zeptal se mě. ,,Beru tvůj dům." Usmál jsem se na něj. ,,Tak pojď." Chytil mě za paži a táhl k autu. ,,Počkej. Pojedu svým za tebou." Liam si povzdechl.

,,Fajn. Kde parkuješ?" Zeptal se mě. ,,Jako minule. Tři ulice odtud." Přikývl. ,,Dobře. Parkuju ve stejné ulici." Oznámil mi a my se tak vydali k autům.

Když jsme vyjeli, přišlo mi, že Liam jezdil schválně rychle. A já ho s úsměvem pronásledoval. Nepamatoval jsem si moc cestu, takže jsem jel jen tak rychle, jak jsem mohl, aniž bych se ztratil.

,,Vedl jsi si celkem dobře." Pochválil mě, když jsme zastavili před jeho domem. ,,Díky. Ty jsi taky nebyl nejhorší." Usmál jsem se.  Došli jsme do kuchyně. ,,Něco k pití? Guinness, Baileys, whiskey, čaj, červenou limonádu?" Zeptal se mě.  A já se na něj překvapeně podíval. ,,To, že jsem ir neznamená, že musím pít jen irské pití." Liam se zasmál. ,,To ne. Ale chtěl jsem ti udělat radost." Pokrčil rameny.

,,Dám si limonádu s whiskey." Řekl jsem s úsměvem a Liam začal nalévat do dvou sklenic. ,,Co chceš udělat k obědu?" Zeptal se mě. ,,Jen něco jednoduchého a rychlého."Řekl jsem mu. ,,Smaženou rybu s americkými brambory?" Přikývl jsem a šel Liamovi pomoc s přípravou jídla.

,,Hele, Liame. Já... Chci se ti omluvit za ten včerejšek. Byl jsem hnusný. A nezasloužil sis to. Promiň." Omluvil jsem se mu, když jsem krájel brambory. ,,Nialle, já jsem taky nebyl zrovna dvakrát příjemný. Ale pochop, že nechci aby jsi něco takového někomu posílal." Řekl a stále připravoval rybu, aniž by se na mě podíval.

,,Liame, ale já nechápu proč. Však já ani nevím, co mezi námi je. Navíc, je to moje fotka, moje tělo a tobě by mělo být jedno, co dělám." Podíval jsem se na Liama, který položil nůž na linku. Položil, spíš hodil.

,,Jenže já to vím. Tohle všechno, co si řekl je pravda. Ale z nějakého pro mě neznámého důvodu, jsi se mi dostal nejen do hlavy. A pomyšlení, že takové fotky posíláš někomu jinému mě dělá šíleným." Řekl a podíval se na mě.

,,Liame, opravdu jsem nikomu od té doby, co jsem tady byl nikomu nic neposlal. Teda kromě tebe. Nemusíš se strachovat. Taky jsi se mi dostal pod kůži." Řekl jsem. ,,Nebudeme to teď řešit. Jen mi slib, že nikomu kromě mě nic posílat nebudeš." Přikývl jsem. ,,Neboj. Slibuju." Dal mi rychlou pusu na tvář a pokračoval v přípravě jídla.

,,Večer jsem přemýšlel nad tvou zprávou. A je to pravda? A jak jsi myslel tu druhou věc?" Zeptal se mě, když jsme smažili rybu. Brambory byly v troubě.

Pravdu nebo lež?

Co byste řekli na
Charakter ask?