Nekonečno. |Niam Horayne|

12

Niall

Kluci mi volali, a nezněli moc vesele. Jen říkali, že mám přijet rychle do klubu. Že je to naléhavé.

Byl jsem tam během deseti minut. ,,Tak co se děje?" Zeptal jsem se, když jsem přišel a sedl si na své obvyklé místo u stolu.

,,Zjistil jsem, kde je... Však Vy víte kdo." Řekl Ed a zvláštně se na mě podíval. ,,Myslíš Grega?" Přikývl. ,,Kde je?"

,,V Paříži. Zjišťuje si tam informace nejen o našem gangu. A prý zuří." Usmál jsem se. ,,Heh. Tak si budem hrát." Opřel jsem se o opěradlo židle. ,,Co budeme dělat?" Zeptal se Harry. ,,Hmmm. Říkal něco o tom, zda se chystá do UK?" Zeptal jsem se Eda, který přikývl. ,,Za dva týdny by měl přijet."

,,Super. Tak to ho uvítáme s otevřenou náručí." Úšklíbl jsem se. ,,Dobře, ale co naše děti a ŽENY? Budou v nebezpečí." Ozval se jeden z mých lidi, který jako jeden z mála má děti a ženu. ,,Nebojte. Tichošlápek se o to už postaral. Pojedou do Londýna, kde je bude hlídat místní gang. Budou v bezpečí." Ujistil jsem je.

Zbytek dne jsme začali plánovat podrobnosti. Byla středa, půl dvanácté v noci, když jsem se konečně dostal domů. Bylo to náročné. A hlavně protože jsem si musel dávat pozor, co říkám.

Nikdo z mého gangů neví, že jsem Tichošlápek. Kromě Eda, Shawna a Louise s Harrym. Před zbytkem musím hrát dvě osoby. A před Liamem tři...

Liam:
Nialle? Napadlo mě, máš teď čas? Mohl bys mě naučit pár nových triků.

Niall:
Liame. Kouzelník má triky. Já ne. A ohledně tvé otázky, jo mám čas. Dej mi patnáct minut.

Liam:
Okk.

Odepsal mi a já se běžel rychle osprchovat. Vím, že až skončíme nebudu se chtít zvedat. Vzal jsem věci, co jsem měl po ruce a šel do sprchy.

Vysprchovaný jsem byl v rekordním čase. Deset minut. Rychle jsem se osušil a oblékl na sebe věci, které jsem si vzal sebou do koupelny, abych se nezdržoval.

Doběhl jsem do obýváku a zapl notebook, který začal vyzvánět hned, jak jsem si ho vzal na klín.

Neváhal jsem a přijal ho. ,,Ahoj Liame." Usmál jsem se na něj. Měl na sobě tílko a seděl nejspíše taky v obýváku s notasem na stole. Liam na mě opět koukal s pootevřenou pusou, ale já nechápal proč. ,,A-ahoj princezno." Povzdechl jsem si. ,,Ty s tím asi jen tak nepřestaneš, co?" Zeptal jsem se ho s malým úsměvem na tváři. ,,Ne. Nikdy."

,,Tak jo. Mužem hned začít. Jen si dojdu udělat kafe." Dal jsem notas na stůl a zvedl se. Byl jsem skoro v kuchyni, když jsem uslyšel zalapání po dechu. Ignoroval jsem to a dělal si své milované kafe.

Udělal jsem si ho do svého hrnečku na kávu a šel zpátky. Cestou jsem si trochu stáhl dolů mikinu, co jsem měl na sobě, jelikož pod ní jsem měl jen spodní prádlo.

,,Sluší ti to." Usmál se na mě a já zčervenal. ,,Děkuju."

,,Roztomilý hrníček." Sklopil jsem hlavu ke svému růžovému hrníčku. ,,Já vím." Potěšeně jsem se usmál.

,,Vrhnem se na to učení?" Zeptal se mě po chvilce, co mě pozoroval jak piju kávu. Přikývl jsem.

Další hodinu jsme strávili na počítači, kde jsem Liamovi ukazoval, jak získat informace z počítače, když se někdo připojí na stejnou wifi.

,,Už bych to pro dnešek zabalil. Co si jen tak povídat?" Zeptal se mě, když to konečně sám zvládl. ,,Dobře. A o čem?" Souhlasil jsem.

,,Máš ještě nějaké podobně sladké oblečení princezno?" Opřel si hlavu o ruku. ,,J-jo. Mám." Zašeptal jsem tak, aby mě slyšel. ,,Dobře. Zachvilku je konečně pátek. Budu tě čekat v Londýně zase u sochy ve dvanáct. A sbal si toto oblečení princezno. Když budeš se mnou, nic jiného nosit nebudeš." Nařídil mi a já přikývl na znamení souhlasu.

Už se nemůžu dočkat.

Hmmmm....
🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸