,,Ahoj Annie!" Štěpán si sednul na lavičku, která se nacházela ihned vedle hrobu s nápisem 'Anna Vedralová'. Zamával na čistě modré nebe v naději, že ho zemřelá dívka spatří.
,,Chybíš mi. Vždy mi chybíš. Každý den, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu. Neustále na tebe myslím. Ale tohle ti říkám skoro každé pondělí." Zopakoval frázi, kterou opravdu říkal minule i předminule.
,,Pamatuješ, jak jsem jednou omylem rozbil květináč, který Pavel dostal na narozeniny od jeho mamky? Jak jsme se oba smáli, ikdyž já věděl, že jakmile přijde z venku domů, tak mě nejspíše zabije? Ale i tak jsme se smáli. Tehdy bylo léto..."
Flashback
,,Annie?" Optal se chlapec jeho tehdejší přítelkyně.
,,Ano, lásko?" S úsměvem se na něj otočila slečna s nanukem v ruce.
,,Jsem mrtvý. Pavel mě asi zabije." Nervózně se zasmál. Annie obrátila svůj pohled zpět na rozbitý květináč a začala se smát.
,,Když to rychle uklidíme, možná si toho ani nevšimne." Položila nanuk na jeho plastový obal a sáhla po smetáku a lopatce. Mají pouhé štěstí, že do toho jejich spolubydlící stále nekoupil květinu. To by se uklízelo hůř.
,,Jsem doma!" Šlo slyšet Pavla, jak je u dveří. Uklizeno už je.
,,Hej, Štěpáne. Nevíš, kde je ten květináč, co jsem dostal od mamky? Dneska jsem koupil kytku do toho." Zeptal se, když vešel do pokoje od jeho spolubydlícího se žlutou kytkou.
,,Ne, netuším. Nedal jsi ho někam na poličku k sobě do pokoje?" Prosím ať na to skočí. Doufal Štěpán.
,,Myslím, že ne. Dával jsem to někam do obýváku." Do háje, do háje, do háje.. ,,I když možná jsem to dával do pokoje. Jestli to je pravda, nemám šanci ho v tom bordelu najít. Nevadí, řeknu mamce, že se rozbil." Děkoval bohovi, že stále žije. Annie seděla na jeho posteli a jen se tiše smála s mobilem v ruce.
,,Jo, koupíš kdyžtak nový." Řekla se smíchem. A dál se koukala na mobil.
,,Proč se tak směješ." zeptal se jí Pavel. Štěpán i Annie věděli, že se samozřejmě směje tomu, jak moc bude jeden z nich v háji, jestli to někdy Pavel zjistí. Řekni první, co tě napadne, Štěpáne.. Pomyslel si mladík.
,,Ona se teď neustále směje, kouká se na nějaká videa. Však ji znáš. Takový náš smíšek." Byl udiven nad svou velikou fantazií a stoprocentně nejlepším hereckým výkonem v celé historii Světa.
,,Ajo, klasika. Mno nic, jdu zase ven koupit nějaký ten květináč. Za chvilku se vrátím. Jste tady sami doma, tak žádné blbosti." Pohrozil jim prstem a odešel z domu.
,,Tak to bylo o fous. Annie je to dobré. Žiju." Štěpán si oddychnul, jakmile bylo jeho srdce v naprostém klidu.
,,Já čekala nějaké drama, ale tak nevadí. Tomu se budu smát ještě dlouho." Dívka odložila telefon s úsměvem na rtech.
,,Jo, já teď už taky." Usmál se a šel si sednout vedle ní.
End of flashback
,,Stále se směju, že na to Pavel doteď nepřišel. Je to snad zázrak. Jeho mamka ho za to tehdy seřvala, že se ani neumí postarat o to, aby se mu nezorbil pitomý květináč. Jak nám to vyprávěl, smáli jsme se ještě víc."
Kluk se podíval na jeho hodinky, a tím zjistil čas. ,,Pondělní hodinka uběhla. Příští týden se vrátím, lásko Budu už dokonce přestěhovaný, ale o tom příště. Zatím sbohem." Opustil místo, ve kterém bude jeho bývalá snoubenka již navždy. Opět měl pocit, že ho držela za ruku a nechtěla pustit, ale dali si slib. Musel odejít..
Vítám vás u dalšího dílu Sestry! Jsem velice šťastná, že tady mohu opět psát o zesnulé Annie a všech okolo ní. Doufám, že se vám to bude líbit i nadále.
- Aneska04
ČTEŠ
Sestra N°2
Fanfiction,,Ahoj, po dlouhé době se zase vidíme." řekl jsem s úsměvem na rtech. ,,Čau. Je fakt, že jsme se delší dobu neviděli. Občas jsem tě zahlédl, když jsi šel za ní. Zrovna jsem odcházel. Kdy to bylo.. V pondělí?" ,,Ano, určitě pondělí. Vždy za ni jdu v...
