Sestra N°2

Utubering

Už to bral jako rutinu. Sotva prošel branou na hřbitov, zabočil doleva za svou milovanou. Sednul si na lavičku a kouknu na nebe.

,,Ahoj, lásko! Dneska není sice hezké počasí, ale mám skvělou náladu." Opravdu nebylo bůh ví jak hezky. Kapky deště dopadaly na pomníky a působilo to ještě víc depresivně než obvykle. Avšak to bylo klukovi naprosto jedno. Byl natěšený. Proč?

,,Přípravy už vrcholí a za měsíc a kousek bude Utubering! Jsem strašně rád. Nevím proč. Ti fanoušci a všechno!" Z jeho hlasů šlo usoudit, že byl opravdu šťastný.

,,Stále jsem introvert. Po tvé smrti se to dokonce ještě zhoršilo." Zadíval se do země, avšak chvíli potom zavrtěl hlavou, aby zahnal všechny zlé myšlenky na minulost. Neustále na to vzpomíná, ale o tom jindy.

,,Každopádně Utubering je asi jediná akce, kam chodím. Dokonce jsem rád, že tam můžu být! Měli jsme oslavu tenhle týden. Myslím, že ve středu. Byl tam dort a spousta youtuberů. Hodně lidí mi ještě řekli upřímnou soustrast. Dlouho jsem se s youtubery neviděl. Tedy kromě Kuby a Pepy, s těmi jsem bydlel, takže jsem prakticky neměl ani na vybranou. Viděl jsem ale například Vláďu, Goga apod..." chvíli se zasnil nad jeho další myšlenkou.

,,Stejně byl nejlepší ten čtyřpatrový dort. Byl strašně dobrý. Říkám ti, že ty bys nad tím taky slintala. Vím. že miluješ sladké." Usmál se nad tím. Věděl o ní vše. Od toho, co miluje, do toho, co nenávidí. Věci, jídla, lidi, cokoliv. Teď už mu to je bohužel k ničemu. Snad se někdo najde někdy.

,,Když už jsem u toho Utuberingu, Taryho aféra. Já se vždy radši držím dal reakcí. Myslím si, že tohle Tary ale přehnal. Co si budeme, říct fanouškovi, že nemá peníze, jet 240 po dálnici a ta jeho figurka? Ale má to, co si zaslouží. Nesmí na největší youtube akci v Česku a na Slovensku." zasmál se pro sebe.

,,Pamatuji si, jak jsi šla na Utubering se mnou a Radkem. Byla jsi tam ráda. Trochu jsi zářila na fanynky, ale byla jsi roztomilá." Na chvíli se zastavil a úsměv mu zmizel z tváře.

,,Teď bys na mě byla naštvaná. Tohle jsi vždy dělala, když jsem řekl, že jsi roztomilá nebo krásná. Začala ses hádat a pak ses urazila. Co bych za to teď dal. Snad cokoliv. Hlavně, abys byla naživu." Opět slzy. Tento pocit zná. Ta prázdnota. To ticho. To mrtvé ticho..

,,Vím, že nemám brečet. Promiň. Jen mi nejde přestat. Je to pořád dokola. Prostě nemůžu pře-"

,,Um.. Brý den." Přerušila chlapcům proslov slečna, která stála opodál.

,,Já se omlouvám, že Vás ruším. Jen jsem Vás chvíli sledovala a řekla jsem si, jestli nechcete náhodou kapesník. Vím jaké to je, když brečíte nad ztrátou někoho a nemůžete přestat. Vemte si." Mile se usmála holčina, kterou Štěpán absolutně neznal. Byl zmatený, ale přeci jen si kapesník vzal.

,,Děkuji." Vysmrkal se a utřel si slzy.

,,Pardon, že jsem vlezlá, ale-" Nedořekla větu a Štěpánovi, začal zvonit mobil.

,,Omluvte mě, ale toto musím vzít." Byl to ředitel/pořadatel Utuberingu. Musel odejít. Potřebovali něco důležitého ohledně programu.

,,Ano, hned tam budu. Nashledanou!" Zavěsil a rychle se zvedl.

,,Budu muset odejít. Snad se ještě někdy potkáme, nashle." otočil se k pomníku své milé ,,Ahoj Annie." Vychrlil rychle a nechal tam slečnu stát na místě.

- Aneska04