Každé pondělí je stejné. Mladý muž vstane brzo ráno a hned jede z Brna do Prahy. Samozřejmě, že jede autem. Nemá náladu ráno vidět lidi ve vlaku či autobusu. Radši si pustí hudbu dle vlastního výběru ve svém autě. V tu chvíli většinou dostane dobrou náladu, protože na něj nikdo nemluví, může si dát kafe a to je přeci skvělé pro introverta jako je on.
Cesta trvá zhruba tak tři a půl hodiny. Jakmile přijede do Prahy, jde většinou na nějaké jídlo. Ráno nikdy moc nejí. Rád ale vždy vyzkouší novou restauraci. "Snídani" má prostě trochu později. Opět si k tomu dá kávu. Vždy si vzpomene na to, jak jeho tehdy ještě přítelkyně si dala horkou čokoládu místo kávy. Kvůli nemoci měla zakázáno pít jakýkoliv kofein. Sama ale říkala, že jí kakao dá mnohem více energie.
Po jídle jde na hřbitov. A jsme zase tady. Sedne si na lavičku. Je to jeho oblíbená lavička a zároveň ji nesnáší. Musí na ni vzpomínat na ty nádherné chvíle, které už se zesnulou slečnou nikdy neprožije. Je to pro něj sice bolestivé, ale tu bolest má už dávno vrytou do kůže tak moc, že to ani nevnímá.
,,Ahoj Annie. Dneska byla skvělá snídaně. Dal jsem si salát kvůli dietě. Doopravdy se snažím. Jim zdravě a chodím pravidelně do posilovny. Doufám že se to někdy třeba i vyplatí.." Chvíli se zadíval na zvoneček. Jaký zvoneček?
Zvoneček na přání slečny. Byl připevněný na náhrobek a jeho provázek na za zvonění vedl až do hrobu. Často Štěpán doufal, že zvoneček začne jen tak zvonit.
,,Pamatuji si, jak jsme se bavili o pohřbu. Chtěla jsi hrob se zvonečkem. Pro bezpečnost. Taky jsi chtěla barevný pohřeb. Všichni jsme byli v černém. Až na doplňky. Muži měli barevné kravaty a ženy barevné třeba šperky nebo jiné takové blbosti. Taky jsi říkala, že kdybys umřela nějak předčasně, mám se posunout dál. Mám si najít novou. Mám pokračovat v youtubu. Mám zapomenout pocity a činy, co jsme měli společné. Mám se cítit, jako by se tohle všechno nikdy nestalo. Jedinou tuhle věc jsem ti nesplnil. Dokonce jsem zařídil, aby tvá matka byla na tvém pohřbu. Vím, jaké jste to měli doma. Všelijaké.." odmlčel se. Pohlédl na jasně modré nebe. Byla zima, avšak nebyl ani mrak.
,,Ty sis vždy přála hodně hezkých věci pro ostatní. Skoro jsi ani nemyslela na sebe. Byla jsi jiná než ostatní. Byla jsi necim jedinečná. Nemuzu tě přestat milovat. I když si najdu jinou, myslím, že tam bude minimálně kousek lásky pro tebe." Usmál se.
Už nebyl smutný z její smrti. Snažil se to brát pozitivně jako ona. Všechno jen pozitivně. Nikdo by se přece nebavil s ubrečeným a depresemi pohlceným klukem. Snažil se udělat dojem. Annie se snažila trochu změnit aspoň hrsku lidí. To se on teď snaží dělat taky, aby ji alespoň něco jako pomstil. I když to ne vždy šlo, alespoň se dosti snažil.
Chvíli tam ještě tak seděl a povídal. Potom se rozloučil a šel k autu. Jel se trochu projet. Z neznámého důvoduse cítil.. nervózní. Nebyla to klasická nervozita. Bůh ví, co to bylo. Ale on byl i tak šťastný, že s ní opět mluvil.
- Aneska04
ČTEŠ
Sestra N°2
Fanfiction,,Ahoj, po dlouhé době se zase vidíme." řekl jsem s úsměvem na rtech. ,,Čau. Je fakt, že jsme se delší dobu neviděli. Občas jsem tě zahlédl, když jsi šel za ní. Zrovna jsem odcházel. Kdy to bylo.. V pondělí?" ,,Ano, určitě pondělí. Vždy za ni jdu v...
