Sestra N°2

Hřbitov

Hřbitov. Na toto místo snad nikdo nechodí rád. Nikdo kromě Štěpána. Už si tady ale celkem zvykl. Není tu přeci poprvé. Je to zde i odpočinkové. Možná to zní trochu absurdně, ale Štěpán to tak opravdu vidí. Vlastně.. Co se přesně stalo po smrti jeho milované snoubenky?

Mentálně se zhroutil. Skoro ani nenatáčel. Naštěstí měl opravdu velký počet videí natočených. Byl doma, nikam nechodil. Neměl potřebu se s někým bavit. Zase z něj byl na chvíli introvert. Ne že by předtím nebyl, avšak teď bylo pro něj těžké jít jen nakoupit.

Postupně se to lepšilo. Jenže dal své nastávající kus svého srdce. A ona zemřela i s tím kusem. Muselo to být velmi bolestivé. Fanoušci o tom věděli a denně mu psali zprávy. I pod posledním příspěvkem. Samozřejmě nedal žádný nový. Proto má u jednoho jediného příspěvku asi přes milion komentářů. Četl si je, to ano. Ale myslíte, že pomohly?

Plynuly dny, týdny, měsíce.. Rána se hojila. Ne nijak rychle. Taky to nešlo zahojit ihned. To by bylo zcela nemožné. Začal i pravidelně vydávat, přestěhoval se. Bydlel pak s Kubou (Housem) a Pepou (Artixem). Bydlet se tomu moc říct nedalo. Nepořádek byl všude. O tak ho dokázali rozveselit.

Ptáte se, jestli se podíval na nějakou holku? Neptáte? Nevadí, I tak Vám to povím. Od té doby si řekl, že asi už nikdy nebude chodit s žádnou holkou. Že nemá šanci. Není sice na kluky, to ne. Ale všude viděl jen jednu slečnu. Mladou, krásnou, chytrou.. Nikdy to nebyla ona. Nikdy nenajde ji.

Something once lost can never return. Hodně lidí tohle nesnáší, když to slyší. Jsou na tom potom ještě hůř. Paradoxně Štěpánovi to pomohlo. Taky mluvení o tom, ze špatná minulost by se měla zapomenout. Vždyť to musí nějak zvládnout. Nemůže se teď zastavit a se vším skončit. Tak to nejde.

Snažil se. Hodně se snažil. Začal se hodně věnovat YouTube. Zjistil, že tak má jiné myšlenky. Tak to pokračovalo stále dál a dál. Nakonec se z toho nějak dostal. Měl velikou oporu. Teď je zpět silnější. Jenže jakmile vejde zde, cítí se slabý a zničený. Jenže na toto místo musí chodit. Je tady jeho milovaná. Zesnulá milovaná. Každé pondělí chodí na toto místo jménem hřbitov. Povídá si se svou láskou. Proč vlastně pondělí? To je na delší povídání. Třeba příště.

Ani dnešní pondělí Štěpán nezapomněl. Ráno vstal, udělal si hygienu apod. a jel autem na výlet do Prahy. Pravidelný výlet do Prahy. Projel by klidně celý svět, hlavně ať za ní může v pondělí jít.

Hřbitov. Hodně lidí to berou jako tragické slovo. Leží tam přeci zesnulí lidé. Tam nemůže být ani kousek štěstí. Jenže prakticky je. Lidé, kteří tam chodí za rodinou, kamarády, kdykoliv, přináší s sebou světle vzpomínky. Připomínají si, jak skvělé to bylo, když žili ti lidé. Myslí na ně jen v dobrém. Teoreticky to je vzpomínkové a svým způsobem i šťastně místo. Když opomenete hroby a mrtvé lidi v nich.

Možná to je moc depresivní. Jenže to je teď život Štěpána Buchty. Zemřela mu snoubenka, co čekáte? Že rychle zapomene tu minulost navždy? Že si hned najde novou? Že bude šťastný? Ne, takhle to nefunguje..

- Annie