Jako každé pondělí se mladík posadil na lavičku vedle hrobu, kde měla místo jeho zesnulá snoubenka. Koukal se velice utahaně. Není divu, že tak vypadal. Celý týden jen stěhoval nebo až do noci natáčel.
,,Ahoj Annie. Promiň, že vypadám, jak vypadám. Neupravený a skoro mrtvý. Ale už je to všechno přestěhováno a uklizeno. Pomáhal jsem i Kubovi. Myslím, že jsme to zvládli špičkově. Akorát se těším na spánek. Jsem rád, že jsi u toho nebyla. Nesnesl bych pohled na to, jak jsi unavená, jak odmítáš pomoc s nesením těžkého nábytku. Já jsem v tom bytě prakticky nic moc neměl. Gauče (postele) jsem se už dávno zbavil. Televize se do auta vlezla v pohodě, počítač a stůl tak nějak taky.. Dokonce se musím pochválit, nic jsem ne rozbil. Jen jsem dlouho nechal misku venku.." Pousmál se nad vzpomínkou. Nechal ji venku před 24 hodin.
,,Akorát teď bydlím v Brně. Ale i tak si každý den udělám výlet do Prahy za tebou. Potkám se i s některými youtubery. I když teď jich z Prahy hodně odjelo. Já, Radek, Kuba, Pavel, Jirka stále někde cestuje a zdá se mi, že tam byla taková menší očistka youtuberů." Chvíli mlčel a zadíval se na své ruce.
,,Něco jsem ti přinesl. Pamatuji si, že je máš ráda, tak jsem ti jednu koupil a přinesl." Natáhl se a položil rozkvetlou modrou růži na hrob. Všiml si, jak mu stekla slaná kapka po tváři a spadla na jeho ruku. Takhle se to opakovalo asi ještě třikrát dokud se naplno nerozbrečel.
,,Promiň Annie. Slíbil jsem si, že se tohle nestane, ale prostě jsem musel. Radši budu mluvit o tom stěhování. Včera jsme všechno dodělali. Takže jsem dnešní noc strávil v novém bytě. Vůbec jsem nespal, ale snažil se uklízet. Šlo mi to, po YouTube budu asi uklízečka. To mi připomíná, když jsme se stěhovali, tak jsme dělali snad všechno, kromě samotného stěhování anebo uklízení. Byla to celkem sranda, ale už se mi nechce stěhovat. Kdybych mohl s tebou, tak by mi to nevadilo, jenže to už se nestane." Kouknul na nebe. Přemýšlel nad všemi vzpomínkami.
,,Tak si vybavuji, jak jsme se poprvé stěhovali spolu. Já, ty, Pepa, Radek a Pavel. Jo, to byla džungle. Tomu se tehdy nedalo říkat ani barák. To jsme taky byli všichni mrtví z tahání toho všeho nábytku, ale stále nás na to bylo více, než nás bylo teď. Pepa utekl před úklidem. Skončili jsme tam já, Jura, Kuba a Kubův strihač Tomáš (myslím, že se tak jmenuje). Zvládli jsme to nakonec a všichni žijeme. Celé noci probděny." Dořekl to a promnul si unavené oči.
,,Dneska půjdu trochu dříve. Potřebuji si lehnout. Snad mi to odpustíš, lásko. Mám tě moc rád a ty to víš." Už se mu samy od sebe zavíraly oči. Musel dospat všechno. Dnes asi nic moc nenatočí, ale měl něco málo předtočené přesně pro tyto situace.
,,Uvidíme se v pondělí, Annie." Mladík zašeptal do vzduchu své milé poslední větu před tím, než se se zívnutím zvednul z vyhřáté lavičky a odešel z hřbitova.
Dneska se mi zdá, že se mu to moc nepovedlo, ale to budete muset hodnotit Vy.
Aneska04
ČTEŠ
Sestra N°2
Fanfiction,,Ahoj, po dlouhé době se zase vidíme." řekl jsem s úsměvem na rtech. ,,Čau. Je fakt, že jsme se delší dobu neviděli. Občas jsem tě zahlédl, když jsi šel za ní. Zrovna jsem odcházel. Kdy to bylo.. V pondělí?" ,,Ano, určitě pondělí. Vždy za ni jdu v...
