,,Ahoj Annie! Promiň, že jsem minulý týden nedorazil. Autorka tohoto příběhu byla moc líná něco napsat. Už jsem tady.. Příště tady budu snad déle." řekl mladý muž, jakmile dorazil k své oblíbené lavičce, která zůstala trochu déle nedotčená.
,,Ty dva týdny jsem přemýšlel. Nad tebou. Všichni v dnešní době vidi jen tu vnější krásu. Nesnášel jsi lidi, kteří odsuzovali ostatní na první pohled. Kteří soudili jen podle vzhledu. Kteří neviděli chování člověka.." zakoukal se do nebe jako na svou milovanou. Dnes měl opravdu přemýšlecí náladu.
,,Vždy jsi byla jiná. Proto jsem se do tebe zamiloval. Byla jsi neskutečně krásná. Ne jen z venku, ale hlavně zevnitř. Milá, ochotná, chytrá.. Byla jsi větší gentleman než polovina chlapů na světě. Nikdy jsem se ti nemohl rovnat, nikdy jsem neměl šanci pochopit tvé myšlení. Byla jsi unikátní. Proč vždy takové lidi ostatní zabíjí? Je to nefér." Nebrečel. Jak říká alá Annie:,,Pláč, vztek a stres jsou k ničemu." Poslouchal ji.
,,Doteď si pamatuji, jakjsi nadávala, když někdo řekl něco neinteligentního proti LGBTQ+ comunitě. Nechápala jsi, jak se někdo může smát takovým lidem za to, čím byli. Jenže jsi věděla, že to je zbytečné. Přeci, kdo by poslouchal.."
,,Vždy jsi všem pomáhala. Hlavně starším lidem. To bylo samé ,A nechcete si sednout? Můžu Vám pomoci s nákupem? Jede tady hodně aut, můžu pomoct?' Jo, byla jsi zlato. A když jsi viděla malé děti? To byl konec.. Hned jsi k nim šla, děti tě milovaly. Každý tě miloval.." trochu se zamračil nad myšlenkou.
,,Každý tě uměl rád. Minimálně jsi neměla žádného nepřítele. Snažila ses, abys byla se všemi pozitivní, maximálně neutrální. Když jsi někoho neměla ráda ty, nebavila ses s ním moc. Ale i tak, všichni se s tebou dokázali bavit. Byla jsi jakoby multifunkční. Dokázala jsi z téma hry změnit na téma příbory během vteřiny.. Nechápu."
,,Byla jsi hodně zvláštní a unikátní. Proto tak krásná.. Včera, dnes a zítra. Včera jsem se do tebe zamiloval, dnes tě miluju a zítra tě budu milovat až do konce života.."
,,Tohle vše je pryč a ty chceš, abych šel dál. Řekla jsi mi to, když jsi stále mohla vesele stát po mém boku."
Flashback
,,Hele, Štěpo.. Můžu na tebe mít prosbu?" optala se slečna kterou chlapec držel za ruku. Byl teplý večer letního času. Byli venku a kochali se tichým parkem, ve kterém nebyla ani noha. Dokonce zadní bezdomovci.
,,Samozřejmě, jen povídej." Usmál se na ni a otočil se zpět na vysoký strom.
,,Pokud někdy zemřu dříve, prosím, pokračuj v životě. Dělej, jako bych nikdy nebyla. Najdi si někoho a žij šťastně." Štěpán se na Annie hbitě otočil. Ona jen koukala s úsměvem psychopata na ten samý vysoký strom.
,,Proc by se mělo něco takovébo stát?!" Zaječel jako holka.
,,Neboj, snad se to nestane. Jen ti to říkám. Splníš mi to ale, pokud něco takového nastane?" zasmála se.
,,Neměla by ses teď smát. Udělám ale vše, co bude v mých silách, jestli si to přeješ, má dámo." políbil ji ruku.
,,Tak jo, tohle už je trochu moc klišé." Rizesmali se oba.
End of flashback
,,Chybíš mi.."
- Aneska04
ČTEŠ
Sestra N°2
Fanfiction,,Ahoj, po dlouhé době se zase vidíme." řekl jsem s úsměvem na rtech. ,,Čau. Je fakt, že jsme se delší dobu neviděli. Občas jsem tě zahlédl, když jsi šel za ní. Zrovna jsem odcházel. Kdy to bylo.. V pondělí?" ,,Ano, určitě pondělí. Vždy za ni jdu v...
