Obchod s city /1D ff/ DOKONČENO ✓

-23-

Jste skvělí... Postupně vám budu svou neaktivitu vynahrazovat, prosím, zachovejte mi přízeň ♥

* * * * * * * * * * * * * *

Na recepci nás přivítal sám majitel hotelu. Nebo jsem jeho funkci alespoň vydedukovala dle luxusního černého obleku, uhlazených vlasů a starodávných zlatých hodinek na řetízku, jež nervózně svíral v dlani. Choval se uctivě, možná lehce podbízivě, Louis pravděpodobně patřil mezi vážené hosty tohoto zařízení. I přes jeho vstřícné vystupování jsem z něj však vycítila lehkou rezervovanost. Neustále si mě prohlížel. Pokukoval po mně. Málem jsem nad jeho hlavou viděla plující obláčky vyplněné různými texty. Kdo to je? Chodí spolu? Proč se to doteď nevědělo?

Točila se mi ze všeho hlava. Kdyby mě Louis nedržel za ruku, pravděpodobně zarostu do země a neudělám jediný krok kupředu. Stačila jsem svého rozhodnutí hrát tu komedii litovat a zároveň za ni vzdávat dík. Skýtala naději babičce.

Tuhle větu jsem si opakovala celý den, pořád a pořád dokola, no bez valného úspěchu.

„Vítejte, pane Tomlinsone," ujal se nás přímo v hale vysoký štíhlý elegán se silnými brýlemi. V rukou křečovitě držel tlusté zelené desky, krk mu zdobila velká černá sluchátka. Ze všech jeho pórů sálala nervozita. Znala jsem ten výraz. V práci jsem jej na tváři měla i několikrát denně.

„Dovolte, odvedu vás k vašemu stolu..."

Louis mi věnoval povzbudivý úsměv, pevně stiskl prsty a navrch přidal ještě spiklenecké zamrkání. Proti vlastní vůli jsem zčervenala jako spařené rajské jablíčko. Možná by mi bylo lépe, kdyby se ke mně pořád choval tak chladně a odtažitě. Nechtěla jsem v něm vidět lidskou bytost. Nehodlala jsem ten „kontrakt" trávit s člověkem schopným běžných citů a emocí. Jednou jsem se rozhodla, že je Tomlinson idiot, tak se onoho závěru musím držet!

Jenže... To by nesměl vypadat tak... skvěle. Vážně. Nedivila jsem se, že na něm pohledem visely všechny ženy, jež jsme cestou do společenského sálu míjeli. Vyzařoval takový druh autority a blahobytu, který vábil lidi okolo, aniž by si to pořádně uvědomovali. Jeho krok byl pevný, stabilní. Sebejistý. Muž, jenž měl všechno. A dobře to věděl.

Náš průvodce otevřel široké dvoukřídlé dveře, ozdobené velkým červeným věncem, a slavnostně nás uvedl dovnitř.

Z hrdla mi uniklo obdivné vzdechnutí. Prostor vypadal... úchvatně. Spousta světel, luxusní křišťálové lustry, kulaté stoly zakryté sněhově bílými ubrusy a kolem nich dřevěné židle s měkkým polstrováním.

„Louisi?"

Zarazil se uprostřed kroku. Cosi procedil skrz zuby, teprve pak se obrátil po hlase.

Stála před námi drobná dívka s bujnými kudrnatými vlasy v barvě mědi. Byla skoro stejně vysoká jako já, měla výrazně nalíčené oči a štíhlé tělo jí zdobily kanárkově žluté šaty bez ramínek. Nemohla jsem si pomoci, jako by vypadla z módního magazínu.

„Leno," nasadil rezervovaný úsměv. „Netušil jsem, že tu budeš."

„Já bych tě tu taky nečekala," zašveholila, vzápětí pronikavým pohledem sjela ke mně. „Kdopak je tohle?"

Louis kývl hlavou. „To je Charlotte. Má přítelkyně."

Leně přes tvář přelétl stín hněvu. V momentě jej však potlačila a nasadila falešně přívětivou masku. Nevěřila jsem jí ani nos mezi očima. Vždycky jsem dokázala vnímat lidské emoce lépe než většina lidí. A z ní nečpělo nic jiného než hořkost.

„Oh," natáhla ke mně ruku, „tak konečně velkého pana Tomlinsona nějaká donutila, aby se usadil? Promiňte drahoušku," pohodila vlasy, „muž po vašem boku je nejžádanější partií ve městě, musíte omluvit mé překvapení."

Nasadila jsem vstřícný úsměv a nabízenou dlaň přijala. „Už to tak vypadá. Možná Lou," na zdrobnělinu jeho jména jsem vložila znatelný důraz, „jen čekal na tu pravou..." S tím jsem se k němu přivinula a nechala se sevřít v majetnickém objetí.

Pořád jsem samu sebe překvapovala. Kde se to ve mně vzalo?! Nechápala jsem. Možná ve mně přítomnost určitých typů lidí vyvolávala větší odvahu, než o jaké jsem myslela, že jí disponuji...

A údiv jsem cítila i z Louise po svém boku.

Chtěl, abych se chovala věrohodně? Má to mít...

* * * * * * * * * * * * *

ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE OMLOUVÁM, MŮŽOU SE OBJEVIT... Děkuju, že tu stále se mnou a mými příběhy jste. Jste úžasní a já vás mám moc ráda ♥ Kdyby kdokoli chtěl, facebookový účet sepjatý s tímto profilem je otevřený, odkaz najdete zde na profilu na wattpadu ;o)