You're my dream

Plameny

Celý zbytek dne jsem strávila ve svém pokoji,byla jsem neskutečně naštvaná. Dokonce jsem díky vzteku rozbila vázu s květinami,které mi dal minulý týden Gustav... A co se Gustava týče,tak ano měl by  přijít během půl hodiny.
Jakmile uslyším zvonek,tak na nic nečekám a běžím dolů otevřít. Gustav stál ve dveřích s květinami jednu dal mně a poté jsme se vášnivě políbili... Tu druhou držel pro tátovu přítelkyni,což mě trochu zarazilo.
-  Opravdu mu na tom tak záleží a chce udělat dobrý dojem?- jo tohle mi ještě chvíli vrtalo hlavou,když jsem si ho vedla do pokoje. Můj otec se pravděpodobně chystal v ložnici a já byla ráda za to,že ho teď nevidím.
Chvíli jsme dělali blbosti v mém pokoji,když v tom Gustav zvážněl a podíval se na mě...
„Myslíš,že mě přijmou?" -zeptal se mě s jedním nadzvedlým obočím a já popravdě ani nevěděla co mu mám na to říct,chvíli jsem přemýšlela...
„Hmm opravdu ti na tom záleží?" „Víš, že to není vůbec podstatný,protože s tebou budu pořád?"

„Já jsem si jen myslel, že by bylo lepší,kdybych si s tvým otcem rozuměl."
Tak na to jsem už jen chápavě přikývla,protože mi to připadalo prostě divné.

Za nějakou dobu už jsme seděli v kuchyni u stolu a táta si přivedl tu svoji „nádheru"... Gustav se automaticky postavil a podal ruku mému tátovi. Táta ho přejel pohledem,skenoval snad každé Gustavovo tetování které šlo vidět a až pak mu tepve potřásal rukou.

A pak podal kytici té nafintěné barbině, ta si tu kytici vzala a jen koukala na Gustava jako na zjevení...

Večeře probíhala v celkem velkém napětí, táta mlel něco o nemovitostech s tou svoji barbinou,ale na Gustava se ani jednou nepodíval... Když už jsem dojedla,tak jsem odložila příbor...
Po chvíli jsem se všichni přesunuli do obýváku,kde jsme popíjeli drink, koutkem oka jsem vždycky zahlídla jak se táta znechuceně kouká na Gustava... No co,vždyť ta jeho girl se mi taky nezamlouvá ani trochu. -A co si budeme,vždyť neznám hezčího kluka než je Gustav- nad touhle myšlenkou jsem se pousmala a jen si opřela hlavu o Gustavovo rameno...
Po chvíli jsem ucítila velmi zvláštní zápach,který pravděpodobně vycházel z kuchyně.
„Proč to tu tak zapáchá?" - nevydržela jsem to a zeptala jsem se...
Když v tom se táta vzpamatoval, vystřelil z obývaku jako střela,ale bohužel už bylo pozdě... Nechal totiž péct koláč a zapomněl na to... V kuchyni to vybouchlo a táta tam ležel někde pod troskama... Oheň se šířil velkou rychlostí a tatova přítelkyně už byla fuč a očividně jí na mém otci vůbec nezáleželo... Vtrhla jsem mezi plameny abych zachránila svého otce, sice ho nemám ráda, ale přece jenom to byl můj vlastni otec...
Jenže Gustav mě stáhl pryč přesně v ten moment když to bouchlo znovu...
Dotáhl mě až ven a pohled na můj dům mi vnesl do očí slzy. Plameny hltaly celou stavbu. Po chvíli přijeli hasiči, zatímco jsem tiše plakala, tak mě Gustav mačkal v objetí... Můj otec zemřel a já nemám domov.
Při příjedu policie jsme nastoupili do jejich auta a odjížděli pryč... -Daleko od toho všeho,byla jsem tak blízko  smrti, co by se stalo,kdybych zemřela?  Gustav by se vrátil mezi mrtvé a já bych šla s ním? ... Jo něco mi říkalo,že to tak má být.-  nechala jsem volně proudit myšlenky i se slzami v očích...

„Tak to vypadá, že dnes budeme trávit noc někde úplně jinde." -řekl Gustav do prázdna.

*Tak tohle považuju za zázrak,já jsem opravdu napsala další kapitolu. Vůbec nevím jak jsem přišla na nějaký plameny a to všechno kolem toho... Je to asi dost zvláštní :D tak pište názory,nějaký ty votes :*
Ily!
Čajíček