You're my dream

Odejít či zůstat?

,,C-cože?'' podíval se na mě zmateně Gustav a snažil se zůstat v klidu, ačkoliv já jsem viděla, že začíná  být lehce nervózní... 

,,Prostě mi připadá jako bych tě ztrácela... Všechno je to dost divné, to jak mizíš nebo jsi úplně v jiném světě. Jde to dost poznat a ty mi lžeš.''

,,Ale Emm, věř mi, že jsem ti to chtěl říct, ale není to tak jednoduché jak si myslíš.''

,,A co jsi mi chtěl přesněji říct?'' řeknu už celá netrpělivá sjedu Gustava mírně naštvaným pohledem, opravdu o něj nechci přijít.

,,Emm,pamatuješ si na ten dopis, který jsem ti předtím dal?'' 

,,Samozřejmě, že jo. Mám ho až do teď  schovaný někde v pokoji... No vlastně nemám.''  povzdechnu si, když si uvědomím, že můj dům shořel...

,,A pochopila jsi, co jsem tím vším chtěl říct?'' nadzvedne Gustav obočí a prohlédne si mě zkoumavým pohledem.

,,Noo, to že jsi vlastně živý díky mně? Nebo spíš položivý... Moc tomu nerozumím až do teď.''

,,Ano, i ne... Jsi důvodem proč tu jsem, ale jsi taky důvodem proč musím odejít... Na tento svět nepatřím... Jsem jen duch, který chodí po zemi. Tvoje láska mě sem dostala, ale teď mě to mučí, snažím se s tebou zůstat, ale je to složité a čím víc se o to snažím, tím víc mě to táhne do hrobu... A do toho hrobu tě nemůžu stáhnout sebou.''

Řekne Gustav s pohledem upřeným do země a poslední větu téměř zašeptá... Jsem připravená pro něj  zemřít a být s ním na věky, ale nejsem připravená o něj přijít. 

Už teď se mi začalo hlavou mihotat několik myšlenek. Takže stačí, když se prostě zabiju a odejdu s ním? Vždyť to by nebylo až tak složité. Vždycky jsem si přála být mrtvá jen abych mohla být s ním. Přemýšlela jsem asi několik minut a nedošlo mi, že mě Gustav celou dobu pozoruje.

,,Pokud přemýšlíš nad čímkoliv, má odpověď je ne.'' řekne Gustav a tím mě vyvede z myšlenek zpět do reality.

,,Ne? Ty se mnou nechceš být navždy? Jsem schopna obětovat i svůj život.''  

,,Ne, máš ještě celý život před sebou!'' řekne Gustav, který už opět koukal kamsi do prázdna.

,,Život bez tebe nemá smysl... To ty jsi můj život. Pokud si myslíš, že jen tak odejdeš a necháš mě tu, tak to se pleteš.'' chytnu ho za ruce, abych ho donutila se na mě kouknout a doufala jsem, že mě pochopí...  Chvíli jsme se jen tak koukali do očí tomu druhému. 

Pak Gus chytne něžně mé tváře a přitáhne si mě do polibku. Tak procítěný polibek jsem už delší dobou nezažila a já jsem se bála, že je poslední. Po chvíli líbání se ode mě odtáhne a já taky, ačkoliv nerada... Pohladí mě po tváři a sklopí pohled.

,,Je mi líto Emm, ale tohle dopustit nemůžu. Zatím sbohem.''řekne Gus potichu a dřív než to stihnu zaregistrovat, tak mi zmizí přímo před očima. Jeho zmizení mě už tolik ani nepřekvapovalo, protože hned po chvíli se mi do očí nahrnuly slzy... Pak už jsem nic neviděla jen temnotu, která buď byla jen v mé hlavě nebo jsem se možná opravdu do temnoty propadla...

*Takže guys, tady máte pokračování... Je to dost krátká kapča, ale tenhle jejich rozhovor byl důležitý pro to, abych to mohla příště ukončit... Vyjdou už možná jen 2 kapitoly a sama nemůžu uvěřit tomu, že jsem se k tomu fakt dokopala, abych napsala alespoň tohle :D tak snad se kapča líbila

Ayla :*