You're my dream

Noc v baru

Dnes už celá nedočkavá si to kráčím znovu do kavárny,protože doufám,že ho tam znovu potkám. Usadím se ke stolu a čekám,ale on nikde,tak snad přijde později. Zatím si ještě objednám kávu a mezitím než mi ji číšník přinese,tak si zajdu na záchody...
Když se vrátím,tak uvidím na mém stolku papírek,rozhlídnu se kolem,ale opodál sedí jen nějaká stará paní. Vezmu papírek a dám se do čtení...
Ahoj Emm,snad ses dobře vyspala,protože dnes v baru bude extra velká párty... Teď nemám zrovna moc čas,ale doufám,že se v 10 večer setkáme v místním baru.
Gustav

Dočtu dopis a celá se štěstím rozzářím,tak tohle bude ještě dost zajímavé...
Dojdu domů a dám si sprchu. Obvykle trávím ve sprše tak hodinu,ale dnes to jsou dvě hodiny,protože mám neobvykle dobrou náladu. Vyfénuju si vlasy a začnu přemýšlet nad tím,co si vezmu na párty. Ještě nikdy jsem se neopila,nikdy jsem se s nikým nevyspala,jsem naprosto nedotčená... Nakonec si vyberu černou krátkou sukni a černé úplné triko s dlouhým rukávem,což zvýraznilo moje křivky...
Nakulmuju si vlasy a po nějaké době se mi podaří udělat i linky... Ještě naposledy se kouknu do zrcadla a ujistím se,že vypadám dobře... Nazuju si černé boty na podpatku a odejdu z domu... Táta je fuč,takže mi může být jedno jestli by mě pustil nebo ne.
Je přesně 9:45 a já jsem asi 5minut od baru...
Dojdu až tam a jsem trochu nervózní.
Vejdu dovnitř a všude kolem je už spousta lidí, protlačím se tím davem až k pultu a usadím se na barovou stoličku. No a copak to nevidím hned kousek ode mě se tam Gustav mucká s nějakou holkou... Bodlo mě u srdce,rychle jsem odvrátila pohled a objednala si whisky... Dnes se hodlám opít...
Vypiju jeden panák a pak další a další...
Už to ani nepočítám,asi po hodině jsem už totiž opilá.
Dojde za mnou nějaký hnědovlasý kluk a táhne mě na parket. Jo cítím se fakt skvěle,mám děsně dobrou náladu a při tanci se otírám o neznámého kluka. Při tom všem si ani nijak nevšimnu,že už dávno nejsme v baru,ale na záchodech. Ten kluk mě začne osahávat a v ten moment jsem pochopila,že je všechno špatně. Začala jsem se mu vzpírat,chce mě znásilnit... To bude asi můj konec.
„Přestaň se vzpírat ty štětko říkala sis o to celou dobu!"
Tohle je poslední,co jsem uslyšela,pak jsem se totiž skácela k zemi...

Probudím se až ve své posteli,překvapivě stále ve stejném oblečení,ale jak jsem se sem dostala?
Rozhlédnu se po pokoji a uvidím jeho.
Gustav... Tak nehorázně moc mě to naštvalo,když jsem ho viděla s tou holkou.
„Proboha Emm,cos to prováděla?"

„Já? Já... To spíš ty! řeknu naštvaně a vstanu z postele,zatočí se mi hlava,ale naštěstí to ustojím.
„Celou tu dobu jsi tam se mnou nepromluvil ani slovo a místo toho, ses tam muckal s nějakou holkou!"
teď už mi začnou po tváři stékat i slzy.

„Promiň,neuvědomil jsem si to... Prostě se to stalo." řekne Gus jakoby nic.

„Jsi nemožný!" seřvu ho a uteču z pokoje.

„Emm notak!" doběhne mě Gus,chytí za ruku a přitáhne k sobě.
„Omlouvám se ti..."

V ten moment jsem mu dokázala odpustit,protože to jeho obejmutí mi chybělo sakra moc. Najednou mě chytil dlaněmi za tváře a políbil.
V břiše jsem cítila snad tisíc motýlků,byl to ten nejhezčí pocit. Při polibku jsem mu prsty zajížděla do vlasů a on mě něžně hladil po zádech.
Pak jsme se od sebe trochu odtáhli a začali se smát...

„Měla by sis jít ještě lehnout,kocovina se dostaví za chvíli." zasměje se Gus a já smutně našpulím rty.

„Už budu muset jít,tak šup do postele,motáš se ať se ti ještě něco nestane." usměje se a naposledy mě políbí,hned poté mi zmizí před očima...

*Tak a je tu další kapitola. Už to bude pomalu rok,co Gustav zemřel😔💔...