Já A Můj Život

1.

      Vítr si hrál s mými vlasy a já seděl se sluchátky v uších na jedné lavičce nedaleko parku. Byla neděle takže nebylo v ulicích mnoho lidí, bylo to tak maximálně lidi se svými mazlíčky nebo ti kteří nemají nic na práci a prostě chtějí čerství vzduch jako já. Chtěl jsem se vyhnout návštěvě,která mi nehrála do karet. Důvod proč sedím na lavičce a píšu TOHLE. No, jsou jich více ale to psát nebudu...

Rozmýšleli jste někdy jaké by bylo být neviditelný? Nikdo by si vás nevšímal a měli by jste klid ale má to svoje zápory. Třeba s nikým mluvíte a on si myslí že to šustí listí.

Vážně nepříjemné...
.
.
.
.
.
.
To by mohlo stačit. Chcete abych napsal nějaké Shonen-ai? 😐
Když ho sbírám, tak proč ne?? Pls pište do komentářů...!