Anděl s pistolí

26.

Všechny mé myšlenky na Marka se ztratily v tom momentu, kdy na scénu přišel Gary se spikleneckým úsměvem ve tváři. Vypadal jako dítě u vánočního stromečku. Radost z něj sršela. Stál tak hrdě, jako by byl pyšný na hru, kterou s ostatními pro nás vymysleli. Už jenom kvůli němu a jeho výrazu jsem se na chvíli uvolnila a začala se doslova těšit na hru.

„Moji milí účastníci tohoto tábora," pronesl zvučně a vyžádal si tak klid a ticho. „S potěšením vám můžu oznámit, že táborová hra je připravena. Vedení se nemůže dočkat, až to odstartujeme a vy do toho půjdete na plno."

Krásný proslov opravdu. Ale neškodilo by, kdyby nám řekl, oč tady dneska půjde. Očividně ho netrápí ani chybějící Mark. Jestli to vůbec zaznamenal.

„Ještě, než začneme, bylo by vhodné, kdybych vás s dnešní hrou obeznámil."

Chlape, ty seš génius.

„Jak víte, inspirovali jsme se Harrym Potterem. Naše inspirace vycházela hlavně z jednoho dílu. Zkusíte uhádnout, ze kterého?"

„Z toho posledního!" zařval Miller's, který už od počátku doufal, že se utkáme s Pánem Zla.

„Musím tě zklamat, z toho jsme se neinspirovali," zavrtí hlavou Gary a Miller's se zatváří až přespříliš zklamaně.

„Ohnivý pohár?" nadhodí někdo a já zvědavě pohlédnu na Garyho, jehož výraz zračí jediné. Ten někdo se trefil do černého.

„Zatraceně," syknu. „To si nemohli vybrat jinačí díl?!"

„Budeme bojovat s draky!" vyjekne opětovně Miller's, kterému se nadšení vrátilo zpátky. Není možné se nad tím nepozasmát.

„I tentokrát tě musím zklamat. Nebudeme bojovat ani s draky," prohlásí Gary a pozvedne koutek úst vzhůru. „Pamatujete si na to zlaté vejce, které se Harry pokoušel otevřít? A když ho nakonec otevřel, pamatujete si na tu dejme tomu básničku?"

Všichni utichli, že bylo jen slyšet cvrčky ve vysoké trávě.

Mé kolečka v hlavě začaly šrotovat na plné obrátky. Modrý svět, něco, hodina, ztracené bys získal zas.

ZTRACENÉ BYS ZÍSKAL ZAS.

„Takže za to můžete vy!" vyjeknu až příliš nahlas. Spoustu lidí kolem asi nemá páru, o čem to sakra mluvím.

„Vidím Angelo, že ti to došlo," uznale na mě mrkne Gary. „Pro vás, méně chápavé, vám tady tu rádoby báseň přednesu." 

Bože chraň.

Gary si odkašle a hlasem, který se hodí na cokoliv, jen ne na přednes básní spustí.

„Přijď za námi v ten nás modrý svět,

nad zemí náš zpěv neslyšet.

Máš hodinu jen krátký čas,

ztracené bys získal zas."

Frustrovaně si rukami vjedu do vlasů. Jestli se budeme někde brodit vodou, tak ho zabiju.

Gary se nám všem ukloní a vyslouží si tím nucený potlesk. „Budete rozděleni do týmů, jak jste normálně zvyklí. Každému týmu jsme někoho unesli. Vašim úkolem je překonat překážky a vysvobodit svého přítele. Jestli se budete brodit vodou, to vám říct nemůžu."

Z mých úst se vydralo dlouhé zasténání. Proč mě tak trestají. Ledová voda uprostřed večera je opravdu perfektní nápad, jak nejrychleji onemocnět. Ne že by nemoc bylo to, co by mě v tu chvíli nejvíc trápilo.