Anděl s pistolí

12.

Oslava mého rozbitého čela se protáhla do pozdních ranních hodin. S Garciou jsme se do chatky vrátili těsně po půlnoci.

Další ráno bylo krušné, byla jsem unavená, nevyspalá. Nohy mě bolely ze včerejší aktivity a přistihla jsem se, jak se modlím k samotnému Satanovi, aby dnešní aktivity byly mírnějšího rázu. Stačí mi totiž jeden šrám na čele.

Na snídani jsme s holkami šly jako mrtvoly. Nebylo to tím, že bychom to přehnaly s alkoholem, jen jsme byly neskutečně vyčerpané. Slovo postel bych dokázala skloňovat ve všech pádech v jakémkoliv jazyce. Zatraceně, spánku si začínám vážit o to víc.

Posnídaly jsme nějaká vajíčka, zeleninu a pečivo. Nemohl chybět snad kýbl kávy, než jsem se cítila jakž takž fit. Co mi bylo jasné hned, tak bylo to, že po snídani je rozcvička. Všechno jídlo se pěkně promíchá s kávou a já pak budu mít co dělat, abych nevrhla šavli.

„Máme tady další skvělý den," prohlásí Ted poté, co skončí rozcvička. 

Vážně řekl skvělý?!

„Po včerejší aktivitě si dnes dáme něco lehčího." 

ANO! 

„Dnešek bude zahrnovat více aktivit. Dopoledne se bude odehrávat víc věcí najednou. Utvoříte skupinky, vždycky dvě chatky společně. Spolu budete chodit na různá stanoviště. Bude tu lukostřelba, tanec, zpěv, tvůrčí psaní a malování. V rámci celého dopoledne budete korzovat po stanovištích. Za každé splněné stanoviště získáte bod. Za všechny nasbírané body večer obdržíte překvapení. Pokud budete mít o bod méně, nedostane nic. Dobrá motivace, viďte?" 

To si jenom myslíš.

„Teď se prosím rozdělte a využijte ještě chvíli volného času, než s ostatními veliteli připravíme stanoviště," ukončí proslov Ted a propustí nás.

„Připraveny?" zeptá se nás Browny. Se zbytkem své party přešli blíže k nám.

„Chci spát, takže ne," prohlásí Leslie a zívne si.

„Musíme zaválet v lukostřelbě holky. Doufám, že jste přes rok trénovaly!" upozorní nás Johnson.

„My jsme s vámi?" zeptám se nechápavě.

„Vždycky jsme spolu," oznámí mi vědoucně Miller's.

„Aha."

Garcia se vecpe k nám, Johnsona a Brownyho vezme kolem ramen. „Jdeme na fotbálek. Holky," mrkne na nás. „Přidáte se?"

„Si piš. Rozdrtíme vás," odpoví Megan nadšeně a Garcia ohrne ret. „To bych chtěl vidět."

Jdu s nimi. Ne že bych chtěla, ale proto, že jsem si tam včera zapomněla knihu. Je to dlouho, co jsem četla. Společně vyrazíme ke klubovně. Všichni si společně vyprávějí o dnešních aktivitách. Z jejich vyprávění je mi jasné, že i tahle aktivita se zde hraje už od nepaměti. Jakmile dorazíme, nahrnout se všichni k fotbálku. Já zamířím hledat svoji knihu. Najdu ji ležet na stole, přesně tak, jak jsem ji nechala. Usměju se a okamžitě si ji vezmu do rukou. Rozvalím se na první křesílko a začínám číst. V pozadí slyším hlasy mých přátel. 

Přátel, je zvláštní že vůbec nějaké mám.

„Hej, Angie!" houkne na mě Megan. „Pojď si zahrát s námi."

Ani se neobtěžuji k ní natočit hlavu. „Neumím to," přiznám popravdě.

„Nemusíš hrát, můžeš nám přičítat góly," promluví Miller's. „Budeš naše morální podpora."