Anděl s pistolí

17.

Stáli jsme tam. Stáli jsme na bedně vítězů a přijímali gratulace. Vyhráli jsme. Byli jsme ti nejlepší z nejlepších a celý svět nám klečel u nohou. Všichni jsme se objali kolem ramen a vykřikovali vítězný pokřik. Cítila jsem to. Cítila jsem se naživu. U všech divých sviní, v mé zdi se objevila prasklina. Stačil mi jeden pohled do rozesmátých tváří mých přátel. Stačilo mi jediné uvědomění, že vypadám přesně jako oni a věděla jsem to. Zasáhlo mě to. Já jsem se zamilovala. Zamilovala jsem se do tohoto místa. Do toho, jak jsem se cítila. A byl to zatraceně nádherný pocit. Za mou zdí se objevilo kousíček světla. Znovu jsem si prohlédla mé kamarády a když mi můj pohled opětovaly, věnovala jsem jim ten nejzářivější a nejširší vítězný úsměv, jaké mé ochablé mimické svalstvo dokázalo předvést.

Zpátky do chatky jsme div neběžely. Zabrat si sprchu byl můj cíl, protože jsem se cítila fakt odporně. Bohužel Lily byla ta rychlejší a zapadla do koupelny rychlostí blesku. Zaklela jsem, ale nechala jsem to plavat. Místo toho jsem přešla ke své skříni a začala si vyslékat své kalhoty. Nebyla jsem jediná, kdo měl podobný nápad. Megan už chodila po pokoj bez trička a Leslie si jen ve spodním prádle lehla na postel. Zasmála jsem se. Bylo mi ukradené, že mé polonahé tělo spatří tyhle holky. Bylo mi jedno, že mám na sobě pouze titěrné kalhotky, které toho zrovna dvakrát moc nezakryjí. Potřebovala jsem mít ty kalhoty dole, a to okamžitě. Slastně jsem zasténala, jakmile mě chladný vzduch pohladil po mých opocených stehnech. „Konečně!"

Dveře pokoje se rozletěly a já polekaně vykřikla. Na prahu pokoje stál Garcia a jakmile nás uviděl ztuhnul. Přejel si pohledem Megan a její polonahý hrudník, Leslie a její polonahé celé tělo a mě. Mé nahé nohy a zadek v kalhotkách. Okamžitě jsem se k němu otočila čelem čímž jsem si teda moc nepomohla. 

„Co-tady-chceš?" zasyčela jsem na něj popuzeně. „Vás doma neučili klepat nebo co?!"

Mark si odkašlal a vrátil pohled na můj obličej a poté na obličej holek. „Sorry," pokrčil rameny.

„Jen jsem vám přišel říct, ať to s tou sprchou moc nepřeháníte. V noci se půjde k jezeru."

„Vážně?" zaradují se holky. Mark jim pokývne hlavou a povytáhne jeden koutek úst nahoru, díky čemuž mé srdce vynechá jeden úder.

„Je to všechno?" obořím se na něj. Začínám rudnout v obličeji. Těžko říct, jestli z toho, že mě vidí polonahou, nebo z toho, že mě celá jeho existence dostává do rozpaků.

„Jasňačka," zazubí se. 

Chytnu polštář a mrsknu ho po něm. „Tak vypadni!" 

Mark zkušeně uhne polštáři a hurónsky se rozesměje. „Za chvíli jdeme na nádobí, tak nemarněte čas." A než po něm stihnu hodit něco těžšího, zmizí za dveřmi naší chatky.

*

Ani ta hora nádobí a prázdný žaludek mi nedokázaly pokazit náladu. Miller's pustil na svém mobilu ty největší pecky z devadesátých let a my všichni jsme na ně tancovali jako smyslů zbavení. Naše falešné krákání museli slyšet až v Kansasu. Docela jsem se divila, že si ještě nikdo nedošel stěžovat. Práce nám šla líp, než kdy předtím. Snad to bylo i tou náladou, která se tady vznášela.

„Vidím, že se skvěle bavíte. Asi bych vám měl trest protáhnout na týden," mrkne na nás pobaveně Dave, který se nenuceně opírá o rám dveří.

„Ale, vždyť neděláme nic špatného, tak proč to protahovat?" zasměje se Johnson a s velkým hrncem přihopsá k Daveovi. „Snad jen že byste nám chtěl pomoc!"