Evil against greater evil 💀(M&M)

29💀

Marcus

Padal jsem, viděl jsem všechno co jsem zažil. Všechny koncerty, dětství s Martinusem. Viděl jsem tátu, usmíval se na nás. Mámu jak se usmívala když jsme se narodily, všechny tyhle chvilky.

Modlil jsem se aby to byla rychlá smrt, aby to nebolelo. Chci aby to bylo jako spánek, usneš ale už se neprobudíš. Tohle byl můj konec, cítil jsem vítr kolem sebe a před sebou viděl zem. Čekal jsem tvrdý naráz tak jsem zavřel oči. Pocítil jsem naráz ale ne tak tvrdý, na něco jsem dopadl. Tak jsem pomalu otavřel oči a viděl ho.

Martinus, ležel pode mnou a v obličeji měl hodně bolesti. "Brácha, tohle už nikdy nedělej" řekl a zasmál se. Mě do smíchu nebylo, zase mě zachránil.

"Marcusi vstávej" řekl a pomalu se zvedal. Ale hned na to zase spadl. Já se na něj smutně koukl. On se jen usmál a pomohl mi na nohy.

.................

Ležel jsem na posteli a koukal do stropu. Přemýšlel jsem nad životem, nad Martinusem. On se vrátil! Ale po jaké době.

"Marcusi je mi to líto, měl jsem se ukázat" řekl a sedl si ke mě. "Ale já nemohl, odpusť mi to" řekl a koukl se na mě. Já se otočil s bolestmi na druhou stranu a koukal na zeď. "Marcusi poslouchej, já vím jak se cítíš" řekl a ve mě se nahromadil vztek. Neví jak se cítím!.

"Ty nevíš jak se cítím, nevíš co mi tvůj odchod způsobil! Nevíš jak jsem každý den trpěl, každý den jsem čekal jestli se ukážeš ale ty nikde! Doufal jsem že svůj slib dodržíš!" řval jsem na něj a brečel. On si mě hned přitáhl do objetí a hladil mě po zádech.

Chybělo mi jeho objetí, chyběla mi jeho vůně. Chyběl mi celý. Já ho nakonec objal a tiskl se k němu. "A takže zase odejdeš?" zeptal jsem a se a už čekal zklamání. "Ne neodejdu, když už vím jak jsi na na mě závislý" řekl a usmál se.