Evil against greater evil 💀(M&M)

34💀

Martinus

Běžel jsem jak nejrychleji jsem mohl, a vběhl do domu jako neřízená střela. Běžel jsem do pokoje a hned do koupelny, ano ležel tam. Kolem něj krev a rozbité zrcadlo, po zemi byly střepy. Já ho hned vzal do náruče a odnesl na postel.

"Marcusi vzbuď se!" řval jsem ale nic. Tak jsem ho propleskl ale pořád nic. Po chvilce co jsem to zkoušel jsem se už začal bát.

"Marcusi proč mi to děláš" řekl jsem a vydechl. Zavřel jsem oči a přemýšlel nad ním, nad jeho zraněním. Ano zase mu dávám trochu svého života, jestli to půjde takhle dál tak brzy omdlím. Dělal jsem do dal a dal až jsem zahlédl jak se mu zachvěly řasy.

Ale nepřestává jsem i když jsem v hlavě měl ten blikající puntík. Nech toho! Zabiješ se! I ty můžeš umřít, nejsi nesmrtelný když dáváš svůj život dobrovolně! Řval na mě, ale já pořád pokračoval.

Je to moje chyba a já chci aby byl úplně v pořádku. Ani jsem si nevšiml že mi tečou slzy a náhle jsem ucítil ruku na mě tváři. Koukl jsem se na Marcuse a usmál se, byl jsem tak vyčerpaný že z toho vyšel spíš úšklebek.

Vlasy jsem měl mokré od potu a obličej od slz. "Martinusi přestaň! Zabiješ se!" ale já už nějak nevnímal. Potom jsem jen dopadl do měkkého a pak tma.

..........

Vzbudil jsem se a rozhlédl se, byla noc to vím jistě. Byl jsem pod peřinou a někdo mě objímal. Marcus samozřejmě, potichu jsem vstal a šel do koupelny. Chtěl jsem se kouknout do zrcadla, ale nebylo tam.

Tak jsem si vzal mobil a koukl se na něj, kruhy pod očima a bledá pleť. Jako bledší než předtím. Potom jsem si povzdechl a uklidil mobil.

"Neměl jsi na mě vypotřebovat tolik tvoji síly, vypadáš hrozně" řekl někdo za mnou. Koukl jsem se teda na Marcuse a on se usmál. "Marcusi je mi to lito, ale to Lily" řekl jsem.

"Já vím" řekl a objal mě. Potom jsme šli spát.

Nic moc vím, ale alespoň něco ne.