Výjimečný

⌞5. Nejvíce schopností, nejméně bodů⌝

„Proč jsi ho políbila?" zeptám se Kate, přičemž poskládám do skříně poslední kus oblečení. Normálně bychom museli být rozdělení, ale díky Dylanovi můžu mít pokoj s Kate.

„Je roztomilý." Pokrčí rameny Kate a já se na ni podívám výrazem 'to jako fakt?'

„Ale vždyť ho vůbec neznáš!" Zvýším hlas a Kate protočí očima.

„Nejsi moje máma, abys mi mohl rozkazovat ohledně toho, koho můžu líbat!" Naštve se a odejde z pokoje. Povzdechnu si a chci si lehnout do postele, když v tom zazvoní na naši první hodinu. Žádné knihy jsme zatím nedostali, tak nevím, co mě čeká. Nezbývá mi ale nic jiného, než jít do třídy, o které vůbec nemám ponětí, kde je a zjistit to.

Vyjdu na chodbu a hledám svou třídu, ale zřejmě je to zbytečné, když ani nevím, jaké číslo třída má.

„Blue, v posledním ročníku zatím nikdo není." Uchechtne se Dylan, jehož prsty na ruce jsou propletené s prsty Kate. Oni spolu chodí?

„Víš vůbec, kde máme třídu?" Uchechtne se Kate, ale ne tak roztomile jako dřív. Teď se mi doslova vysmívá. Pokud ji dokázal Dylan za jeden den tak změnit, nebo spíše zmanipulovat, bojím se, jak to bude v budoucnu. Ale nebudu předbíhat.

„Pojď za námi," řekne Dylan a rozejdou se do nižšího patra. Jdu tedy s povzdechem za nimi a po chvilce dojdeme do obrovské tělocvičny.

„Co tady?" zeptám se a sedneme si na pohodlné sedačky. Vypadá to taky jak na nějakém sportovním stadionu.

„Tady musí předvést nováčci své schopnosti," vysvětlí Max a přisedne si k nám.

„Jak mám předvést něco, co neumím? Ani nevím, jaké schopnosti vlastně mám!" Začnu trochu panikařit a Max mi položí ruce na ramena.

„Uklidni se, proboha. Tady máš šanci to zjistit," řekne Max a já chci něco říct, ale přeruší mě muž, který začne mluvit do mikrofonu. Max oddělá ruce z mých ramen a začne poslouchat, stejně jako já a všichni ostatní. Stihnu si všimnout, že Max chytne za ruku kluka vedle něj. Zřejmě mám kamaráda gaye, jak vidím.

„Dobrý den. Jsem ředitel této školy a vítám všechny nové studenty," začne a já si uvědomím, že je to ten muž, co dal mně a Kate mluvící dopis s pozvánkou na tuto školu. „Vím, že už je červen, takže za chvíli budou letní prázdniny, ale nezoufejte. Všichni nováčci oficiálně nastoupíte do prvního ročníku až po letních prázdninách. Tohle období bude zkouškové, abyste se lépe naučili používat své schopnosti. Zkoušek bude deset a za každou zkoušku dostanete body, které se na konci června sečtou. Zda budete mít méně než padesát, zkoušky vás neminou ani o prázdninách," vysvětlí s úsměvem a poupraví si kravatu. „První zkouška začne teď. Spočívá v tom, abychom zjistili, jak na tom jste. Podle jmen se rozdělte do šesti skupin a předvedete nám všechno, co umíte," dořekne a já na sucho polknu. Tohle nedopadne dobře.

„To zvládnete. Oba." Usměje se Dylan a plácne Kate po zadku. Dřív jsem měl k tomu právo jen já.

„Tak běžte, ať vás neseřvou," ozve se Maxův přítel, nebo kdo to vlastně je a my radši jdeme.

„Zmanipuloval tě, dochází ti to?" zamumlám.

„I kdyby mě zmanipuloval, což by neudělal, není to tvoje věc. My dva už jsme se dávno rozešli, Blue. Jsme přeci nejlepší přátelé a souhlasili jsme s tím oba. Bylo to oboustranné. Tak nežárli a nestarej se o vztah mezi mnou a Dylanem," řekne vážně Kate a oba se připojíme k naší skupině. Jsme spolu samozřejmě.

„Jen mám o tebe prostě strach." Povzdechnu si a Kate mě obejme.

„Nemusíš se bát. Opravdu ne." Usměje se a políbí mě na tvář. Dylan nás sleduje, ale je mi to jedno. Usměju se a už jen čekáme, až budeme na řadě. Nováčků je v každé skupině nejspíš sto, takže to potrvá. S Kate jsme až na konci. Sice má každá skupina jiného učitele, ale i těch devadesát devět studentů přede mnou je docela hrůza. Budu si muset co nejdříve sehnat heslo na wifi, pokud to takhle bude probíhat pokaždé. Na řadu jsem se dostal až po hodině a půl.

„Blue, jsi na řadě," šeptne Kate, která se svým čtením myšlenek dostala šest bodů z deseti. Nadechnu se a stoupnu si před učitele. Nevypadá moc přísně. Kate se mezitím vrátí za Dylanem a sedne si na jeho klín. Polibky, které jí Dylan dává, ale neoplácí a s úsměvem na mě kouká. Ví, že potřebuju psychickou podporu.

„Takže Blue... Jaké máte schopnosti?" zeptá se učitel a já znervózním. Jak to mám vědět?!

„Ehm... Asi... Rozumím vodním živočichům," řeknu nakonec po dlouhém tichu a on si něco napíše.

„Asi? Vy to snad nevíte jistě?" Teď už se mi zdá přísnější.

„N-ne," odpovím tiše a on si povzdechne.

„V tom případě si sedněte tady do křesla a vyhrňte si rukáv," zamumlá a já tak udělám. Mám docela strach, který se zvětší, když vytáhne jehlu. „Jste první, který neví, jaké má schopnosti. Ale naštěstí odběr krve pomůže," vysvětlí a než stihnu utéct, jehla projde mou kůží a žílou. Je mi na omdlení. Možná i proto Kate hned přiběhla s obkladem. Zná mě. Naštěstí mi moc krve nevezme a nalije ji do zkumavky, kterou vloží do nějakého přístroje. Hned mu přijdou výsledky.

„Tak jaké má Blue schopnosti?" zeptá se Kate a drží studený obklad na mém čele.

„Podle výsledků má Blue hned několik schopností. Rozumí vodním živočichům, kteří rozumí i jemu, ovládá vodu, dýchá pod vodou, umí pomocí vody vytvořit štít a také může vodu proměnit v led. Další schopnosti jsou neznámé, nebo je to všechno. I přesto má ale nejvíce schopností na škole," řekne a já se rozzářím.

„Tak kolik dostanu bodů?" Usměju se.

„Dva, vy ostudo. Počet schopností vám nepomůže. Musíte trénovat. Neuměl jste vaše schopnosti vyjmenovat, natož mi je předvést. Jsem ještě hodný, že vám dávám dva body a ne nulu," zamumlá a odejde. Úsměv mi hned zmizí. To jsem opravdu tak neschopný?

„Neboj se, Blue. Brzy ti to půjde lépe, uvidíš." Usměje se Kate a pomůže mi na nohy.

„Myslíš?" zeptám se smutně a opřu se o ni.

„Vím," odpoví se stálým úsměvem a dojdeme k Dylanovi a Maxovi.

„Tak jak jsi dopadl, Blue? Jako Kate?" Usměje se Max.

„Mám jen dva body." Povzdechnu si a všimnu si, že Dylan zadržuje smích. Parchant.

„Já měl na poprvé tři body a na konci jsem měl nad osmdesát. To zvládneš. A my ti pomůžeme." Zazubí se Max a já se jemně usměju.

„Děkuju." Usmívám se a jdeme na intr.

„Nemáš vůbec zač." Usmívá se Kate a po chvilce dojdeme do našeho pokoje. Kate si ale jen vezme mobil a podívá se na mě. „Dnes budu s Dylanem, nevadí?" zeptá se s úsměvem. Ano, vadí.

„Ne, nevadí." Usměju se a obejmu ji. Nechci, aby odcházela, ale i kdybych řekl, že mi to vadí, šla by.

„Děkuju!" Usmívá se a odejdou. Jelikož zřejmě mají dvojité rande s Maxem a jeho přítelem, já tak zůstal úplně sám.

________________________________________

Divím se, že jsem po včerejším kolapsu dokázala napsat novou kapitolu 😅❤

Snad se kapitola aspoň někomu líbí a omlouvám se za případné chyby, ale jsem psychicky i fyzicky úplně vyčerpaná ❤