▼patý kolo u vozu▼

991 51 8
                                    

,,Udělej, prosím, mašli," požádala Ginny. Hermiona se rozhlédla, všude se válel balící papír, odstřižky, stuhy...
,,Nevím, kde mám hůlku," řekla Hermiona.
,,Tak to zavaž normálně, nepotřebujeme přece pořád používat kouzla," odvětila její zrzavá kamarádka. Hermiona uznala, že má pravdu a začala bojovat se stuhou. Ozvalo se zaklepání.
,,Ne!" zakřičely obě dívky ve stejnou chvíli.
,,To jsem já," ozvalo se za dveřmi. Hermiona tázavě pohlédla na Ginny, ta ovšem taky netušila.
,,Kdo?" houkla zrzečka.
,,Tvůj budoucí manžel!"
,,Harry, my balíme dárky! Stav se později! Teď sem nemůžeš!" zařvala tentokrát Hermiona. Harry nejspíš uposlechl, protože už se do pokoje nedobýval. ,,Když už Harry načal to manželství," začala Hermiona a cítila se trochu zahanbeně, ,,děkuju, že tu s vámi můžu být přes Vánoce, i přes ten rozchod s Ronem."
,,Prosim tebe, to je přece jasný. Jsi Harryho nejlepší kamarádka, to se taky počítá do rodiny," uklidnila ji Ginny. ,,Ještě to trochu utáhni, aby se ta mašle nerozvázala." I když k ní byli všichni hodní a přivítali ji mezi sebou, stejně se Hermiona necítila jako doma... Což bylo pochopitelné, nebyla totiž doma. Snažila se vší silou zapomenout na všechny své bolesti a užívat si vánoční svátky, ale nešlo jí to. Přitom měla takové štěstí - ne každý měl tak dobré přátele.

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

,,Už jsme všichni, tak pojďte ke stolu!" zvolala Molly a sedla si do čela stolu, úplně naproti ní usedl Arthur. Hermiona si sedla vedle Harryho, z druhé strany si k ní přisedl George.
,,Nevadí ti, Grangerová, že budeš celý večer vedle nejvtipnějšího chlápka na světě?" zeptal se se samolibým ušklíbnutím.
,,Bratříčku, chovej se k návštěvě jak se sluší a patří," pravil Charlie a zazubil se.
,,Beru zpátky. Omlouvám se. Myslel jsem, že jsem nejvtipnější, ale to jsem si nevšiml toho tvýho účesu. Vyhrál jsi, kámo."
,,Bohové, nechte toho oba dva. Aspoň jeden večer v roce bychom se mohli tvářit, že jsme normální," vložil se do celé situace Bill, ale koutky úst mu cukaly pobavením. Hermiona jejich ,,rodinnému" humoru nerozuměla, ale líbilo se jí sourozence Weasleyovi pozorovat. Ona sama byla jedináček, takže si ji nikdy nikdo nedobíral a nedokázala si představit, že by jí to neuráželo. Oni se však evidentně skvěle bavili.
,,Všichni sklapněte a užívejte si slavnostní chvíle," okřikla je Molly a pozvedla sklenku s vínem. Všichni ji napodobili, kromě Fleur - ta pozvedla skleničku vody. Byla totiž v očekávání. Hermiona se těšila, až se konečně napije vína. Doufala, že jí to pomůže zapomenout, že nemůže trávit Vánoce s rodiči.

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Dali se do jídla. Hermiona občas prohodila nějaký vtip s Georgem, i když povětšinou se jen smála jeho poznámkám. Ron se věnoval čistě jen jídlu, byl večeří naprosto unesen. Harry tokal s Ginny. Fleur konverzovala s Molly o přípravě humrů. Arthur Weasley si povídal se svými dvěma nejstaršími syny. Vše se zdálo perfektní, poklidné a v pořádku. Ozvalo se zaklepání a otevření hlavních dveří. Všichni po sobě hodili šokovaný pohled. Weasleyovic muži si stoupli a připravili si hůlky. Osoba podle zvuků mířila do jídelny. Do místnosti vstoupil Percy, perfektně upravený, jen vlasy měl mokré od  tajícího sněhu. Neměl brýle, ale jinak byl stále stejný. Své zrzavé vlasy si nechal narůst do takové míry, že se mu lehce kroutily. V ruce držel kufřík.
,,Ach..." vydechla Molly, když jí došel ten příšerný omyl - nebyli všichni, na jednoho ze svých synů zapomněla. Všichni zapomněli. Percy nebyl hloupý, došlo mu to hned, když uviděl, jak už všichni mají skoro dojedeno. Hermiona cítila napětí, které se vznášelo ve vzduchu. Pohlédla na Harryho, protože oni dva nepatřili do rodiny a cítili se nyní trapně. Ocitnout se uprostřed rodinné situace bývá nepříjemné pro rodinu, ale pro cizí lidi je to katastrofa.
,,Nejspíš bych měl..." Začal couvat.
,,Sednout si!" skočila mu do řeči Molly, vstala rychle od stolu a šla svého syna obejmout. ,,Hlavně neodcházej," zašeptala prosebně i omluvně. Bylo vidět, že Percy uvažuje, zda zůstat, či odejít. Pohlédl na své sourozence, ale nikdo jeho pohled neopětoval. Na vteřinu zavřel oči, Hermiona to znala - vylovení posledního zbytku odvahy z hloubi své duše. Šel si odložit kabát a kufřík. Posadil se naproti Hermioně. Všiml si jejího pohledu. ,,Hermiono," hlesl místo pozdravu a pokýval hlavou.
,,Ahoj," špitla Hermiona a pokusila se o úsměv. To už Percy neviděl, protože sklonil hlavu a koukal se po celou dobu do talíře.

Jenom fráze ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat