▼zapalují se jim lýtka▼

632 40 1
                                    

Kráčeli společně zasněženou zahradou. Hermiona občas kopla do hroudy sněhu. Oba měli ruce v kapsách.
,,Včera jsem tě viděl, jak jsi stavěla sněhuláka," prolomil ticho Percy.
,,S rodiči jsme vždy stavěli sněhuláka. Byla to taková naše tradice," pravila Hermiona, hlavu skloněnou k zemi. Pozorovala vlastní boty.
,,Tvoji rodiče..." začal opatrně Percy a bál se Hermioniny odpovědi.
,,Jsou živí," skočila mu do řeči Hermiona. ,,Ale nepamatují si mě."
,,Tím jsi je chtěla chránit," odtušil Percy, Hermiona přikývla. ,,A nešlo by to kouzlo zvrátit?"
Hermiona si povzdechla. ,,Nešlo. Byla jsem důsledná. Nepočítala jsem s tím, že bych mohla přežít."
,,To mě mrzí," řekl Percy.
,,Tohle pro mě vlastně ani nejsou Vánoce. Jsem však ráda, že tady můžu být," dodala ihned, aby si Percy nemyslel, že je nevděčná."
,,Promiň," řekla zničehonic. ,,Jsem trapná."
,,Prosím?" otázal se zmateně Percy. Nechápal tu náhlou změnu.
,,Pamatuješ si mě ze školy?"
,,Jistě," odvětil Percy. Jak by si ji mohl nepamatovat? Malá, chytrá a hubatá. Vždy věděla všechno nejlíp. Pořád ho poučovala. To bylo neustále:
,,Percy, víš, že se ti potulují studenti po hradu?"
,,Percy, někteří nebelvírští nevrací knihy do knihovny."
,,Percy, po večerce by neměli být studenti venku. Promluv si s nimi."
Hermiona přesně věděla, jak si ji Percy pamatuje. ,,Líbil ses mi. Proto jsem za tebou pořád chodila. Chtěla jsem, aby sis mě všiml."
Percy nechápal, co Hermiona povídá. Mluvila o něm? On se jí líbil? Percy Weasley byl dětskou láskou Hermiony Grangerové?
,,To je škoda, že jsem to nevěděl," začal Percy a snažil se neznít nešťastně, ,,mohl jsem počkat pár let a pak se ti zkusit dvořit." Mělo to znít jako žert, měl se zasmát, mávnout nad tím rukou - co bylo, bylo... Odlehčit to. Jenže Percyho srdce pukalo při té myšlence promarněné šance. I kdyby byli do sebe zakoukaní byť jen pár měsíců, Percy si byl jistý, že by to bylo nejkrásnější období jeho zoufale prázdného života.
,,Tak to zkus teď," pobídla ho něžně Hermiona Percy se zastavil, pohlédl na Hermionu v čirém úžasu. Hermionu jeho reakce očividně překvapila. ,,Ty to nevíš? Stále se mi líbíš. Copak ti to nedošlo? Proč bych se tak vehementně snažila, abys se mnou hrál šarády? Myslela jsem, že je to tak okaté..." Percy se zmohl jen na zavrtění hlavou. ,,Ach..." hlesla Hermiona. ,,No... Tak už to víš."
,,A co Ron?" zeptal se Percy.
,,Proč se stále vyptáváš na Rona?" otázala se místo odpovědi.
,,Protože... vy dva... spolu..."
,,My spolu nejsme," pravila Hermiona a trochu se hněvala, že si to Percy myslel. ,,Náš vztah byl krátký a katastrofický. Už dávno jsem nezadaná."
Percymu zrudl krk a tváře. ,,Nicméně," ozval se a nervózně se poškrábal na nose, ,,zítra se vracíme ke svým normálním životům. Není čas a..."
,,Chápu," zastavila jeho výmluvy. Neřekla to naštvaně, ale v klidném tónu byl slyšet chlad.
,,To neznamená, že tě nemám rád," obhajoval se Percy.
,,Já to chápu, nemusíš o tom mluvit," zopakovala Hermiona.
,,Ne, Hermiono, prosím, poslouchej mě. Chci, abys chápala mou situaci. Jsem samotář. Neumím navazovat vztahy, jakékoliv. Samota mi vyhovuje, nevím, zda bych tě mohl učinit šťastnou."
Hermiona mlčela. Co na to mohla říct? Jak mohla vlastně od rezervovaného Weasleyho čekat jinou reakci... Bylo to jasné už od začátku. Proto mu to ani v dětství neřekla.  V Doupěti se ani nerozloučili. Hermiona si zalezla do pokoje k Ginny a celý zbytek dne si četla. To stejné, ale o patro výš, prováděl Percy. Jenže se na četbu nedokázal vůbec soustředit. Stále přemýšlel nad tím, co se stalo venku. Nedokázal tomu uvěřit. Měl možnost si začít s Hermionou? A odmítl ji? Byl skutečně tak velký blbec? Bylo to tím, že se bál... To bylo jasné. Nikdy s žádnou dívkou nechodil, pokud se nepočítalo držení za ruku s Penelope Clearwaterovou. Už to, že mu dívka projevila sympatie, ho natolik vykolejilo, že nedokázal reagovat normálně. Tohle prostě totálně pokazil. Zapřísáhl se, že to napraví. Akorát potřeboval zjistit, jak vlastně vztahy fungují a na jakém principu láska probíhá. Proplížil se ke svým rodičům do ložnice a vypůjčil si maminčiny romány. Potřeboval inspiraci. Musel si udělat výzkum a dojít k jasným instrukcím z něj vyplývajícím. Hned se pustil do čtení knihy Ptáci v trní.

Jenom fráze ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat