Percy seděl na pohovce, Hermiona seděla vedle něj. Své nohy měla položené v klíně svého milého. Oba si četli. Percy na čtení stále nosil brýle, aby lépe viděl na psaný text. Hermioně se líbil Percy s brýlemi, bez brýlí, s knihou, bez knihy. Percy však po chvíli ucítil Hermionin pohled. Vzhlédl proto od knihy a tázavě se koukl na tu krásnou dívku vedle sebe. ,,Copak?" zeptal se jemně. ,,Jen se občas musím ujistit, že se mi to nezdá a že tu skutečně jsi," vysvětlila Hermiona. Percy cítil, jak se mu hrne krev do tváří a uší. Stydlivě sklopil zrak a řekl: ,,Díky tobě jsem skutečně šťastný, Hermiono." ,,Musím ti něco říct, Percy," pronesla Hermiona a tentokrát plály její tváře sytě rudou barvou. Percy se jí zadíval do oříškových očí. Hermiona sebrala všechnu svou odvahu a pravila: ,,Ty jsi jediný, komu bych věnovala i svou nejmilejší knihu." Percy se nahnul a vroucně Hermionu políbil, protože věděl, že v jejich světě neexistuje větší vyznání lásky než to, které právě Hermiona řekla.
Hermiona si vzala konvičku a začala obcházet byt. Když došla k poličce, na kterém kraloval kaktus, chtěla si přinést stoličku. Percy však vstal, převzal od ní konvičku a kaktus zalil. Hermiona poděkovala a řekla mu, že je velice výhodné mít Percyho doma. Percy odložil konvičku na stůl. Hermiona chtěla odejít k pohovce, ale Percy ji chytil za ruku, tím Hermionu zastavil. ,,Co to děláš?" zeptala se Hermiona. Percy místo odpovědi luskl prsty, ze kterých vyletěly maličké jiskřičky magie, které spustily rádio. Začala hrát hudba. ,,Smím prosit?" zeptal se Percy. Hermiona se usmála a lehce přikývla hlavou. Kývali se do rytmu, občas se Hermiona protočila pod Percyho rukou, občas ji Percy lehce zaklonil. Hermiona nevěděla, jestli je objektivní, ale zdálo se jí, že je Percy perfektní tanečník. Vedl ji, ale ne násilně. Byl jí oporou, ale nijak jí nebránil v pohybu. Stejně jako v životě, i v tanci se na něj mohla spolehnout. Ke konci už se jen objímali. Hermiona si položila svou tvář na Percyho hrudník, zavřela oči a nechala se unášet tím pocitem, že miluje a je milovaná.
Když připravovala další čaj, Percy usnul na pohovce. Poznala to hned, jak se vrátila do místnosti. Viděla, jak má Percy hlavu nakloněnou na stranu a pravidelně oddechuje. Musela se usmát. Zbožňovala takové chvíle, kdy ho viděla bez všech masek, které si nasazoval kvůli společnosti, kvůli ní, kvůli svým nejistotám. Když Percy spal, odhaloval se jí. Ten pohled ji dojímal. Hermiona měla v takových chvílích pocit, že by stačilo jen natáhnout ruku a dotknout se jeho duše. Chtěla se vmanévrovat do jeho náručí, ale zjistila, že tam už leží Křivonožka. Její kocour lidem nedůvěřoval, od nikoho se nenechal ani hladit, natož aby s někým jen tak ležel a pospával. Ale Percyho si oblíbil. Často se k němu lísal. Teď zrovna usínal a spokojeně vrněl. Hermiona to vnímala jako velmi dobré znamení. Odložila hrnečky na stůl, usadila se v křesle a pozorovala ty dva spáče. ,,Měli bychom si ho nechat, že jo, kocourku?" zašeptala Hermiona ke Křivonožkovi. Ten jí na to samozřejmě nic neodpověděl, ale Hermiona si jeho otevření a přivření očí vyložila jako souhlas. ,,Myslela jsem si to," špitla a souhlasně přikývla na své myšlenky o budoucnosti s tímto rusovlasým mužem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
