Vánoční ráno začalo poklidně, Hermiona zaspala a musela dobíhat do obývacího pokoje v noční košilce, růžovém županu a s vlasy rozčepýřenými na všechny strany.
,,No dobré ráno, ospalče," pozdravila ji Ginny a zasmála se. Hermiona se posadila vedle Harryho a opřela si hlavu o jeho rameno. Chtěla dál spát. Ginny si klekla ke stromečku a začala rozdělovat dárky. Všichni dostali spoustu darů. Hermiona dostala pouze jeden dárek od Harryho s Ginny, svetr od paní Weasleyové a plechovou krabičku čajů od Rona. Percy Weasley dostal pouze svetr, ten stejný svetr, který mu poslala před lety a on jej poslal zpět domů. Ostatní pro něj nic připraveného neměli. Percy vypadal posmutněle, ale zároveň se tvářil tak, že s tím počítal a že si to zaslouží.
,,Ještě tady pro mamku," řekla Ginny a podala balíček paní Weasleyové, ,,Percy," podala balíček Percymu, ,,a Ron." Percy překvapeně pohlédl na perfektně zabalený dar, který neočekával. Rozbalil ho. Hermiona ho po očku sledovala. V balíčku byl temně zelený zápisník se stříbrnými pruhy a diář na fous stejný, akorát menší. Vedle bylo nádherné plnicí pero. Percy se krátce podíval směrem k Hermioně, jako kdyby věděl, kdo mu dárek dal. Hermiona sklopila zrak ke svým dárkům a předstírala, že o ničem neví.
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Hermiona došla ke dveřím a zaklepala. Nic se neozvalo, přesto po pár vteřinách vešla dovnitř. Percy seděl u stolu a četl si. Vzhlédl od knihy, tázavě zvedl obočí. ,,Copak?" zeptal se. Hermiona pokrčila rameny.
,,Jen jsem tě přišla navštívit," odvětila.
,,Bezdůvodně?" otázal se Percy. Hermiona přikývla. Percy byl očividně vyveden z míry. Nejistě odložil knihu a pokynul rukou k posteli. ,,Posaď se." Hermiona se vděčně usmála a usadila se. Začala si hrát s rukama, proplétala a rozplétala své prsty.
,,Děkuju za dárky," řekl Percy po chvíli ticha. Hermiona vzhlédla od svých rukou.
,,Proč si myslíš, že jsou ode mě?"
,,To člověk pozná," odvětil prostě Percy. Po chvíli mu došlo, že toto stručné vysvětlení mu nestačí. Zjistil, že chce Hermioně říct vše, co nyní obývá jeho mysl. ,,Nikdo se mnou na Vánoce nepočítal. Nikoho ani nenapadlo, že bych se tu mohl objevit. Takže nikdo pro mě neměl připravený dárek."
,,Tím chceš říct, že já s tebou počítala? Já přece nevěděla, že sem přijdeš," hrála si na nevinnou Hermiona. Percy souhlasně pokývl hlavou.
,,Já vím," řekl, ,,ale zároveň jsi praktická žena, která počítá s každou situací, která by mohla nastat. Jistě máš vždy připravené minimálně dva neutrální dárky, které narychlo můžeš zabalit a dát někomu, kdo se nečekaně objevil, nebo kdo tě obdaroval, aniž bys to čekala."
Hermiona hleděla na Percyho dlouhou dobu než promluvila.
,,Máš pravdu. Chtěla jsem tě potěšit."
,,To se ti podařilo," ujistil ji Percy a trochu se usmál (ne moc, jen tak zkusmo, nebyl zvyklý se usmívat).
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Díval se z okna, jak Hermiona staví sněhuláka. Vlasy měla spletené do dvou copů, které jí čouhaly zpod hořčicově žluté čepice. Palčáky a šála měla stejně žluté. Vypadala roztomile. Soustředěně tvořila sněhulákovi ruce. Jen občas se mu podařilo, aby jí viděl do tváře. Vypadala smutně. Dokonce se mu zdálo, že jednou si palčákem setřela slzu z líčka. Percy Weasley vzpomínal na doby, kdy by se opovážil sejít dolů za ní a pomoct jí se sněhulákem. Kdyby byl stále tím stejným chlapcem, mohl by si s ní popovídat a ukázat ji, že není tak odtažitý a nudný. Jenže on ve skutečnosti odtažitý a nudný byl. Teď už ano. Dospěl, uzavřel se, izoloval se od světa. Při pohledu na Hermionu ho to zamrzelo.
