Bite [Namkook, BTS CZ]

7. kapitola - Rush

"Každý den je přesně strukturovaný," začal Jin s výcvikem. "To ti do začátku hodně pomůže. Líp si zvykneš na ten shon, protože jen málokdy se stane něco mimořádného," pokračoval energicky, zatímco pobíhal po spodním patře bytu, Jeonggukovi do náručí pokládal špinavé prádlo, za kterým už skoro nebyl ani vidět.

"A teď děláme co?" zaskuhral s námahou černovlásek, který jakmile mohl, vhodil veškeré oblečení do koše na prádlo a unaveně se opřel o stěnu koupelny. Od jeho příjezdu uběhlo sotva pár hodin. Minulou noc se vůbec nevyspal, jelikož postel musel z hlediska nedostatku pokojů pro služebnictvo sdílet s Jinem. Nebylo to ale ani tak nedostatkem prostoru pro spaní, jako spíše vědomím, že se kdesi nad jeho hlavou nachází také ložnice predátora, jehož druh jej před několika měsíci napadl v zapadlé uličce a téměř ho ten střet stál život. A nyní s tou samou stvůrou, ačkoli s jinou tváří a jiného pohlaví, bydlel pod jednou střechou.

"Je středa," odpověděl prostě tmavovlasý muž, zatímco se s úsměvem na mladšího chlapce díval a nechával ho se vydýchat. "A každou středu musíš nasbírat veškeré prádlo, které v domě najdeš. My se o něj nestaráme, dělá to externí firma. Vyperou a vrátí v perfektním stavu druhý den. Ty pak prádlo zas jen uklidíš."

Mladík pokýval hlavou, z kapsy kalhot vytáhl mobil a všechny informace si pečlivě zapsal mezi další poznámky, které mu Jin od rána stačil říct. A už teď mu z toho šla hlava kolem, ačkoli ještě ani pořádně nezačal. Děsila ho skutečnost, že již nyní měl pocit, že toho má nad hlavu. Krom toho se obával okamžiků, kdy se dozajista bude v mysli vracet do baru za Taekwunem a Daeunem, kde se mu každý úkon zdál nesrovnatelně jednodušší a pohodlněji proveditelný. Jenomže když předchozí večer podepisoval definitivně poslední smlouvu a na ní uviděl tu bláznivou cifru značící jeho výplatu, byl ochoten překousnout mnohé. Ne však to, když ho celou dobu pozorovaly dvě krvavě rudé oči, kdykoli byl ghúl poblíž.

"Neměl by už vstávat?" šeptl směrem k Jinovi, když se vraceli do kuchyně a on si všiml nástěnných hodin, na nichž vzápětí odbilo osm hodin ráno. Tmavovlásek se pobaveně zakřenil, natáhl se do dřevěné poličky a na pult položil pytel s kávovými zrny, které zručně odměřil a zvážil a před Jeonggukovýma  očima se opět odehrával tentýž chaos, jehož byl svědkem předchozí den.

"S největší pravděpodobností už vzhůru je," pokrčil rameny, zadržuje koutky úst, které nekontrolovatelně vystřelovaly vzhůru, sotva koutkem oka zahlédl mladíkův zděšený výraz v popelavé tváři. Nemohl ovšem popřít, jak líto mu ho bylo. Sám si musel projít podobným výcvikem, avšak ten ani zdaleka netrval měsíc, nýbrž týden a půl. Bylo přirozené, že ze začátku udělal spoustu chyb a přešlapů, avšak brzy se naučil se jim vyvarovat a vypracovat se až do podoby jednoho z nejlepších komorníků v tomto městě.

"A slyší každé tvé slovo."

Černovláskem projela vlna třasu, prsty pevně obemknul nerezovou linku a zaťal zuby. Kdykoli ghúl promluvil, cítil se naprosto příšerně a srdce mu sevřel led, kterým bylo obalené. Přesto byl nucen se spolu s Jinem otočit, hluboce se poklonit a popřát světlovlasému muži dobré ráno.

"Už se ozval?" optal se směrem k Jinovi ghúl, jemuž pod rukama obratem přistál šálek silně vonící kávy, k níž si přivoněl a s přivřenýma očima v ní labužnicky svlažil rty.

"Chce se s vámi sejít ještě během dnešního dopoledne," vyčetl tmavovlásek ze svého mobilního telefonu. Jeongguk se stavěl na špičky a natahoval krk, aby lépe viděl na zprávy, z nichž Jin četl, a tiše obdivoval i to, jak blízko tomu stvoření je. Netvářil se nijak znechuceně, postoj byl uvolněný a dokonce se i jemně usmíval.