Bite [Namkook, BTS CZ]

8. kapitola - Coffee

Ve vlasech ucítil něžné pohlazení, přes tvář mu přešla bříška prstů a k uším záhy dolehl něžný hlas, šepotající jeho jméno.

"Jeongguku," ofoukl jej horký mentolový dech. "Je čas vstávat. Máme toho hodně na práci," dořekl stejně tiše, jako začal, avšak nedosáhl ničeho jiného, než že se mladík v posteli zamrvil a hlavu schoval pod přikrývku, odháněje Jina otráveným zabručením. Matrace po jeho boku se prohnula a rám postele tiše zavrzal, jak nábytek přijímal váhu navíc

"Takhle budeš odteď vstávat pořád, zvykni si na to," pokračoval v přesvědčovaní starší muž, nahýbaje se k černovláskovu uchu, které tak zas a znova ovanul vzduch a nepříjemně jej šimral. Neměl tedy na výběr, vzdal se vyhřátého útočiště a se slepenýma očima se dobelhal do koupelny, v níž si dopřál ledovou sprchu, jež ho probudila a už mu nedovolila samou únavou zavírat oči. Nechtěl se vymlouvat na svou nespavost ani na noční můry, které jej už několik dní násilně vytrhávaly ze spánku, a on jen silou vůle bránil žaludku, aby nevyvrhl další nestrávené jídlo do mísy.
Jediné pozitivum, které na celé této frašce shledával, bylo pouze to, že ghúla vídával jen zřídkakdy, většinou tedy při snídani a večeři, avšak poslední dva dny už zůstával doma sám. Měl tak tedy čas na to, sžít se s bytem a základními úkony, které bude muset vykonávat, až Jin odejde a nebude jediná šance na jeho návrat. Přes nechuť a jen minimální touhu učit se, vstřebával jednu informaci za druhou, bral si k srdci rady a typy, které ho mají dle Jinových slov uchránit před těmi nejhoršími problémy. Byl však ujištěn i o tom, že se nevyhne chybám, na které ho Namjun bude upozorňovat. A údajně zvládá takové věci velice barvitě.

"Je načase, aby ses naučil dělat kávu přesně tak, aby byla pro ghúla poživatelná," tleskl Jin nadšeně rukama, nechal v kuchyni rozlít nažloutlé světlo z lustru a trpělivě vyčkával, než se za ním vydá i Jeongguk, jenž si upravoval lem černé košile, dokonale splývající s jeho štíhlou postavou a zvýrazňující mužné paže. Chlapec se tmavýma očima zadíval na schodiště vedoucí do druhého patra obrovského apartmánu. Většinou se lidé s místem, na němž žijí, seznámí během jednoho dne. Avšak on ni jednou nevstoupil na první nášlap, na první schod. Popravdě se k tomu místu sotva přiblížil poté, co jej Jin důrazně varoval, že do druhého patra nesmí vejít, leda by ho už nebavil život. Perfektně si vybavoval Jinova slova, v nichž se dověděl, že existuje pouze jediný den v týdnu, během nějž druhé patro navštíví, a to se ani nejednalo o všechny místnosti. Nebylo třeba se ptát, o jakou z nich se jednalo a upřímně - nikdy by dobrovolně do ghúlí ložnice nepáchl. Bylo by to totéž, jako kdyby byl ve zbroji gladiátora vyhnán do Kolosea, aby se utkal s vyhladovělým lvem, připraveným rozsápat jej na kusy během jediné vteřiny a pochutnat si na jeho mase.

Když ovšem zjistil, že během jediného dne bude muset stihnout celé horní patro perfektně uklidit, opět mu to srazilo sebevědomí ještě o několik stupňů níž.

Donutil se stočit zrak bokem a vykročit směrem do kuchyně, v níž jej už Jin očekával s nachystanými ingrediencemi a veškerým inventářem, se kterým se bude muset naučit pracovat.

"Piješ kávu?" optal se Jin, ležérně se opíraje o kuchyňskou linku s rukama založenýma na hrudi, v čokoládových očích zvědavé jiskřičky, zářivější než hvězdy na noční obloze, které Jeongguk i tuto noc nedobrovolně sledoval, zatímco se jeho žaludek uklidňoval a paměť se vzpamatovávala z dalšího děsuplného snu, v němž se vtělil do lidožravé obludy, prahnoucí po mase jeho samého. Modlil se, aby ty sny brzy přestaly, přestože v to pomalu ztrácel naději. S každým takovým snem byly jeho vzpomínky jen silnější, barvitější a dost možná i temnější, než jak se skutečně odehrály.